Jak číst symbolický jazyk knihy Zjevení

15.7.2024

Jedním z klíčů k výkladu knihy Zjevení je rozluštění jejích symbolů. V lidské komunikaci nám symboly umožňují předat to, co nelze říct napřímo. Naše nejcennější přesvědčení se vyjadřují v symbolických obrazech a činech. Stačí si připomenout kříž, vlajku, snubní prsten. Symboly na nás působí na hlubší úrovni, než je intelektuální porozumění. Není to pouhé sdělení informace, ale uchvacují nás a vyvolávají v nás silné emoce a přesvědčení. Zjevení není kniha kódů, ale symfonie obrazů. Důležité proto je, abychom při čtení zapojili také představivost. Pokusy vyjádřit obrazy a symboly logickým, věcným jazykem je připravují o jejich bohatý význam a působivost. Ke knize Zjevení bychom měli přistupovat spíše jako k uměleckému dílu než jako k matematickému problému. Výklad symbolického jazyka proto není ani tak racionální akt, jako spíše akt představivosti.

Význam mnoha symbolických čísel, barev, míst a tvorů v knize můžeme pochopit, když porozumíme podobné symbolice v jiných částech Bible i v další židovské a křesťanské literatuře prvního století. Například: bílá barva představuje Kristovo zmrtvýchvstání, červená symbolizuje zlo, zlatá božství. Tajemství čísel můžeme začít odkrývat, když si uvědomíme, že sedmička představuje úplnost, čtyřka znamená celý svět, tisíc nesmírnost a dvanáctka odkazuje na Izrael i církev založenou na dvanácti kmenech a dvanácti apoštolech.

V úvodním vidění se Ježíš zjevuje v majestátu. Má na sobě kněžské roucho a zlatou královskou šerpu. Jeho vlasy jsou bílé, tvář mu září jako slunce, oči mu planou a z úst vychází dvousečný meč. Popis spojuje Ježíše s mesiášskými spisy hebrejských proroků. Autor ale prorocké odkazy kombinuje nově a ukazuje, že Ježíš je dovršením všeho, co vykonali izraelští kněží a králové. Má vlastnosti věčného Boha z prorockých spisů a představuje se jako univerzální soudce země. V pravé ruce drží sedm hvězd a stojí uprostřed sedmi zlatých svícnů, které představují sedm církví, jimž je kniha určena.

Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: „Nic se neboj. Já jsem První i Poslední, Živý. Byl jsem mrtev, a hle ‒ jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. Napiš tedy své vidění: nynější i to, které přijde později. Tajemný význam těch sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, a těch sedmi zlatých svícnů je tento: sedm hvězd jsou andělé sedmi církevních obcí, sedm svícnů je sedm církevních obcí. (Zj 1,17–20)

Autor tyto symbolické prvky spojuje, a tak vytváří silné literární obrazy. Tyto symbolické popisy nelze brát doslova ani je zobrazovat realisticky. Později v jiném obrazu Krista autor svůj symbolický systém dále rozvíjí.

A viděl jsem mezi trůnem se čtyřmi bytostmi a mezi starci Beránka, který vypadal jako zabitý. Měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zemi. Beránek přišel a vzal svitek z pravice toho, který seděl na trůně. A když ten svitek vzal, ty čtyři bytosti padly před Beránkem. (Zj 5,6–8)

Beránek samozřejmě v celé knize představuje Krista. Je to „Beránek Boží“, jak se nazývá v Janově evangeliu. Zdá se, že byl zabit, ačkoli stojí – je to symbolické zvěstování jeho obětní smrti a vzkříšení k životu. Roh je tradičním symbolem moci, sedm rohů tedy ukazuje, že Kristova moc je úplná a naprostá. Oči představují vědění, sedm očí proto odkazuje na Kristovo všeobecné poznání.

V knize se vyskytuje celá řada sedmiček: sedm je pečetí, sedm polnic a sedm vylitých misek. Každá z nich odhaluje apokalyptická znamení a hrůzy a ukazuje spirálovitý vývoj vedoucí v závěrečných kapitolách až ke zjevení nového stvoření, Božího království. Kristus se zde představuje jako Boží bojovník přijíždějící na bílém koni. Je nazýván „Věrný a pravdivý“, „Slovo Boží“ a „Král králů a Pán pánů“. Po překonání všech překážek si přichází pro svou nevěstu a slaví královskou svatbu, která mu navždy zajistí království. Nevěstou, oděnou v jemném plátně a ozdobenou královskou nádherou, je církev. Přichází vstříc svému královskému ženichovi a začíná veliká svatební hostina Beránkova.

Zjevení nám pomáhá rozvinout představivost, abychom celý svět viděli svátostným pohledem, abychom poznali, že Kristus skutečně vládne světu a jeho budoucnosti. Zjevení nepředpovídá budoucí události doslova. Varování, která biblické spisy přinášejí, se vždy nabízejí kvůli obrácení: nabízejí se proto, aby změnila Boží lid. Když například Jonáš procházel městem a hlásal Boží prorocké slovo: „Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!“, měl tento hrozivý Boží verdikt přivést lidi k pokání. A když se město odvrátilo od svých zlých způsobů, Bůh nezpůsobil pohromu, kterou jim jeho prorok zvěstoval (Jon 3,10).

Boha nelze obsáhnout v žádném předem napsaném scénáři. Ježíš nám oznámil, že není podle Boží vůle, abychom do detailů hloubali nad budoucností světa. Oznámil nám, že jedině Otec ví o dni a hodině (Mk 13,32) a že přijde jako zloděj (Zj 16,15), bez varování a nečekaně. Kniha Zjevení nepíše o tom, co nás v budoucnu čeká, ale o tom, kdo drží budoucnost v rukou. Jakmile na svět nahlédneme takto, pak nás naděje, která je nám dána, inspiruje k tomu, abychom se zavázali ke Kristovým hodnotám, svou prací usilovali o mírumilovnější svět, snažili se dosáhnout uzdravení a smíření mezi lidmi a všechny kolem sebe vnímali jako posvátné osoby, které Bůh miluje.

Z knihy: