Která kniha ovlivnla sv. Terezii z Avily?

11.1.2024

V době mých vnitřních temnot mi doporučili ke čtení Vyznání svatého Augustina. Považuji to za řízení Boží prozřetelnosti, protože jsem je nejen nehledala, ale ani jsem nevěděla, že existují. Svatého Augustina si velmi vážím: především proto, že klášter, kam jsem byla dána na vychování, patřil jeho řádu, a pak protože byl hříšníkem.

Světci, kteří byli hříšníky, než je Pán povolal do své služby, pro mě byli velkou útěchou. Zdálo se mi, že u nich nacházím oporu v naději, že Pán odpustí i mně, jako odpustil jim. Ale opakuji, velmi mě trápila skutečnost, že oni, když je Bůh jednou povolal, už ho neopustili, kdežto já byla povolána nesčetněkrát. A to mě trýznilo. Dodávala jsem si však odvahy, když jsem pomyslila na jeho lásku, kterou mi projevoval, protože já jsem nikdy neztratila důvěru v jeho milosrdenství, zato o sobě jsem zapochybovala nesčetněkrát.

Udivuje mě zaslepenost, v níž jsem žila, navzdory mnoha darům, které mi sesílal on. Vzpomenu-li, jak málo jsem se ovládala a jak těžké bylo se rozhodnout zcela se odevzdat Bohu, cítím, že musím kráčet ještě s obavou!

Začetla jsem se do Vyznání svatého Augustina a zdálo se mi, že v nich vidím svůj život a hodně jsem se odporoučela tomuto slavnému světci. Když jsem došla k jeho konverzi a četla o hlasu, který slyšel v zahradě tak hluboce to na mě zapůsobilo, jako by ta slova Pán dal uslyšet mně. Dlouho jsem usedavě plakala a v nitru jsem zakoušela veliký zármutek a bolest.

Ach, můj Bože, co vytrpí duše, která pozbyla svobodu, která ze mě dělala paní, taková trýzeň! Žasnu, že jsem dokázala přežít takovou úzkost. Buď veleben Ten, který mě držel při životě, abych unikla tak zhoubné smrti!

Z knihy