V tradici církevních otců můžeme narazit na přirovnání, že modlitba a práce je jako pár vesel. Užíváme-li rytmicky a rovnoměrně obou, pak ve vzájemné součinnosti posouvají loď plynule kupředu. Když ale člověk jedno z nich pustí z ruky, loď se začne otáčet kolem své osy.

 

Podobně je tomu se vztahem modlitby a askeze. Druhé znamená dát řád vlastním touhám, nápadům a sklonům. Loď modlitby nepopluje, pokud veslař zanedbá práci na sobě a poddá se lenosti.

 

Modlitba se rozvíjí takovou měrou, jakou se formuje duchovní organismus člověka. Čím více kdo vstoupí do vztahu s Ježíšem, tím krásnější a pravdivější je jeho modlitba.

 

Svatá Terezie od Ježíše nás upozorňuje, že tam, kde se bujně rozrůstá pohodlnost, modlitba nemá šanci. Pohodlnost nejde do páru s modlitbou. Pohodlnost nechápe požadavky modlitby a nedotkne se jich ani prstem. Modlitba se naopak dusí v prostředí pohodlnosti, ve kterém se jí nedostává kyslíku.

 

 

---