Nazýváme-li Abraháma „naším otcem ve víře“, můžeme „naší matkou ve víře“ nazývat Marii

10.10.2025

Porovnáním víry Marie a Abraháma (srov. Lk 27 a Gn 18,14), vidíme, že nazýváme-li jako křesťané bez váhání Abraháma „naším otcem ve víře“, o to větší důvod máme nazývat Marii bez zaváhání „naší matkou ve víře“. Abrahám uvěřil, že se mu přes jeho vysoký věk a neplodnost jeho manželky narodí syn; Maria uvěřila přes své panenství. Abrahám věřil, že když mu Bůh přikázal obětovat svého syna na hoře Moria; Maria věřila, když na ní Bůh žádal, aby doprovázela Syna k oběti na Kalvárii. U Abraháma se Bůh zastavil před smrtí; u Marie zašel dál: žádal, aby věřila až za smrt…

Maria byla přítomna ve třech základních momentech tajemství křesťanství:

a/ při Vtělení (Lk 1,26 n.: Zvěstování)

b/ ve velikonočním tajemství (Jan 19,25–27: „U Ježíšova kříže stála jeho matka…“)

c/ o letnicích (Sk 1,14: „Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu … s Ježíšovou matkou Marií…“).

Těmito silnými momenty lépe nahlédneme, proč se Maria, Kristova matka, „stala naší matkou“ (srov. LG 61), jak nás „počala“, to jest přijala, ve vtělení spolu s Ježíšem, zrodila v bolesti Kalvárie a proč lze takříkajíc říci, že nás ve večeřadle držela při křtu jako kmotra, kromě toho, že je i naší matkou…

Maria se stala kromě „matky“ církve také jejím vzorem a zobrazením:

a/ vzorem poslušnosti Slova, svým „zde jsem!“ ve vtělení

b/ vzorem víry a vytrvalosti ve zkoušce (dokázala stát „u Ježíšova kříže“) velikonočního tajemství a vzorem modlitby o letnicích.

Maria je ve večeřadle vzorem duše, která udělala silnou zkušenost Ducha, prošla křížem a dává se k dispozici bratřím, aby svou zkušenost s Bohem udělali také oni. Je vzorem apoštolské duše, její apoštolát je ale skutečně duchovní, postavený na modlitbě a očekávání Ducha Svatého.

Z knihy:

Život pod vládou Kristovou

Raniero Cantalamessa