Neodpuštění otravuje životy těch, kdo nejsou schopni odpustit

Neodpuštění otravuje životy

23.8.2017

Existují věci, které jsou jednoduše neodpustitelné? Jako křesťan jsem přesvědčen, že neexistuje nic, co by se nedalo odpustit. Tedy nic, co bylo spácháno vůči mně. Nemohu odpustit vrahovi jménem osoby, kterou zabil. Ale mohu pachateli odpustit bolest a ztrátu, kterou vražda blízkého člověka způsobila mně. Neexistuje nic tak neodpustitelného, abychom v sobě živili nenávist a pocity křivdy, místo abychom hledali uzdravující milost odpuštění.

Co vzejde z toho, když lpíme na neodpuštění? Rána nikdy nezacelí, nenávist a hořkost budou z generace na generaci otravovat životy lidí, kteří se v době, kdy došlo k původním zločinům, ještě ani nenarodili. Takovýto smutný vzorec jednání je zjevný po celém světě.

Neodpuštění otravuje životy těch, kdo nejsou schopni odpustit. Zůstávají vězni minulých zranění a bolesti. Odpuštění tyto rány hojí a osvobozuje ducha. Odpuštění je mocnou cestou k uzdravení a osvobození oběti. Odpuštění je uzdravením pro odpouštějícího.

Odpuštění není snadné. Čím hlubší zranění, tím těžší odpuštění. Někdy prostě nedokážeme odpustit, přestože víme, že tak jako Bůh odpustil lidem, tak bychom měli odpouštět i my. Neospravedlňujme své neodpuštění, nepředstírejme, že je to správné. Ani si nevyčítejme, že nemůžeme odpustit: jsme jenom lidé. Raději prosme Ducha Svatého, aby vstoupil do našeho srdce plného neodpuštění a dal nám sílu odpustit. Modleme se: „Přijď, Duchu Svatý.“

Někdy může být těžké i jen otevřít svou mysl možnosti odpustit hrozivý zločin. Zaměřujeme se na svou bolest a nenávist. Nechceme prominout strašlivé činy. Nechceme mít nic společného s těmi, kdo je spáchali. Vlastně chceme, aby byli potrestáni. Z toho pro nás vyplývá, že nemůžeme odpustit, ani začít o odpuštění uvažovat. To je ovšem nepochopení toho, co odpuštění je a co není.

Z knížky