O světě lidí a andělů

18.6.2010

Když jsem ještě rozum nebral, velmi mě okouzlovali andělé. Jenže ti byli spíš pohádkoví. Když jsem rozum bral, ale Písmo do ruky ještě ne, vadilo mi, že se máme modlit o pomoc andělů, když se o nich dá dozvědět tak málo.

Když můj rozum konečně „rozumu došel“, nepřestávám se dodnes divit, jak přirozeně a jak často se v událostech Starého i Nového zákona s anděly počítá: logisticky, zpravodajsky, exekutivně. Víme například velmi dobře o vojevůdcovských činech archanděla Michaela, o službách nebeské DHL top kvality – archanděla Gabriela. Andělé jsou mistry detailů. Čtěte například u Jana (5,4) o andělu – specialistovi na víření vody. Výborný byl ten úkol, u kterého stačilo sedět na velkém kameni, klátit nohama a čekat s připraveným úsměvem a s těžko skrývaným nadšením na první příchozí. „Koho hledáte? Haha, není tu, byl vzkříšen, haha…“ Ovšem, museli ten kámen nejprve odvalit. No, nic není dokonalé.

Prostě – z křesťanů by jen blázen mohl říkat, že věří Ježíši Kristu, ale nevěří andělům nebo v anděly a jejich služby. Neboť anděl je duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení (Žid 1,14). V Písmu je dvě stě čtrnáct zmínek o andělech! Člověk je zmiňován jen třikrát častěji.

Kromě andělů osobností jsou i andělé osobní ochránci, vytrvalci skromní a věrní. Připomeňme si jednu z nejútěšnějších vět v Písmu, která je o dětech: Jejich andělé v nebi stále hledí na tvář nebeského Otce (Mt 18,10).

Slůvko pro Zpravodaj Proglasu č. 31, 4. dubna 2005

kniha: Pane, ať slyším
autor: Martin Holík
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-101334-

Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému