Procházíme neklidnými časy - 1. neděle postní

19.2.2021

Zamyšlení nad biblickými texty 1. neděle postní (cyklus B).

***

Čtení: 1. kniha Mojžíšova 9,8–15; 1. list Petrův 3,18–22; Marek 1,12–15

„Když byl Jan (Křtitel) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: ,Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!‘ “

Upněme dnes veškerou svou pozornost na těchto několik řádků evangelijního úryvku. Na začátku postní doby nám liturgie předkládá počátek evangelia, jako by nás chtěla nově pozvat k následování Krista, jako by to bylo dnes opět poprvé, kdy se máme nechat oslovit evangeliem takříkajíc od základů.

Na vrcholu evangelia se nachází slavnostní a vážné slovo – obrácení. Bible vypráví příběh o proroku Jonášovi, který byl poslán Bohem hlásat obrácení do velkého zkaženého města Ninive. Než však prorok skutečně vyrazil, pokoušel se ještě uprchnout vyplutím na moře; natolik ho vyděsil úkol jít hlásat obrácení do metropole nacházející se na vrcholu blahobytného a bezstarostného života. Tento pocit malomyslnosti zakouší hlasatel evangelia také dnes. V tomto dějinném období je pokušení velmi silné. Procházíme neklidnými časy; lidé jsou plni obav a strachů. Raději bychom jistě dnes slyšeli nějaký jiný úryvek z Bible, nějaký útěchyplný.  Když si však otevřeme dnešní evangelium, co se v něm dočteme? „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“ Platí pro nás totéž, co pro dávné obyvatele Ninive – obrácení! Musíme se vyrovnat s tím, že na začátku každého liturgického ročního cyklu nás pravidelně čeká právě toto slovo. Dnešní příležitost využijeme k tomu, abychom se vydali k samotné podstatě věci a poznali, co ve skutečnosti znamená toto slovo, kterým Ježíš zahajuje své veřejné působení.

Pojem „obrácení“ je v novozákonních textech takřka vždy spojen s řeckým výrazem metanoia, což se dá přeložit jako „revoluce mysli“. Takový překlad nás může poněkud překvapit, ale ve skutečně se jedná o překlad doslovný; předložka meta označuje změnu pohybu a obrácení; noia je podstatné jméno označující mysl. /…/

Co máme dělat? Tato otázka nám sama od sebe vytane na mysli, přijmeme-li pozvání k obrácení; položil si ji Pavel, když spadl z koně a ležel na zemi, apoštolům ji pokládali první posluchači zvěstování: „Bratři, co máme dělat?“ (Sk 2,37).

Naštěstí nás Ježíš v souvislosti s touto otázkou nenechává v temnotě; neříká nám pouze, co máme zbourat (jak to obvykle dělají malí revolucionáři kolem nás), ale také co máme postavit; tedy nejen od čeho se máme obrátit, ale také k čemu se máme nově nasměrovat: „Obraťte se a věřte evangeliu.“ V této mimořádně výstižné výzvě je shrnuto všechno. Věřit evangeliu znamená přijmout dobrou zvěst neboli přijmout Království, přijmout Království jako dítě, jak říkával Ježíš (srov. Mk 10,15); dá se říci přijmout ho tak, jako dítě přijímá život, který je mu darován a cele se do něj noří, aniž by o tom nějak diskutovalo, tedy velmi pokorně, jednoduše, s nadšením a radostí: „Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do nebeského království“ (Mt 18,3). Obrátit se tedy znamená v jistém smyslu udělat ze sebe malé a prosté (myšleno ve vztahu k falešné velikosti a nepravdivé moudrosti); být ochotní a připravení vzdát se všeho, přestat se pokládat za střed vesmíru a nutit všechny ostatní, aby se kolem nás otáčeli. Teilhard de Chardin s hlubokou pravdivostí řekl, že obrátit se znamená decentralizovat se od sebe samotného a opětovně se centralizovat na Boha, čili umístit Boha a jeho Království do středobodu naší existence, kde se sbíhají myšlenky a úmysly; tento středobod totiž obvykle zabírá pouze naše „já“. Až na druhém místě pak výzva „věřit evangeliu“ znamená jiné specifické a praktické záležitosti, jako například věřit v nauku a hodnoty, které vyjadřuje (to mohou být třeba blahoslavenství); založit na něm své úsudky a vlastní rozhodnutí; následovat Ježíše Krista, milovat, odpouštět atd.

Evangelium nabízí celou řadu konkrétních příkladů obrácení, v nichž bude pravděpodobně možné rozpoznat i naši osobní situaci. /…/ V tomto úsilí tedy nejsme sami: Kristus s námi odchází na poušť, abychom mohli bojovat proti zlu, které je uvnitř nás. On za nás a za naše hříchy zemřel jednou provždy, říká Petr v dnešním druhém čtení, spravedlivý za nespravedlivé, a to právě proto, aby nás přivedl k Bohu, a tak vlastně umožnil naše obrácení.

 

 Z knihy:

KOMPLET - 3 knihy za cenu 1

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému


Projekty KNA: Jsme na facebooku: