Rozkoly se nevyhýbají ani místu smíření

18.4.2024

Mnohokrát jsem si říkal, že to tu v Neratově budujeme jako poutní místo smíření, takže by tu měl být cítit pokoj. Ono se to ale vždy nedaří. Život víry ale není o tom, že máme neustálý pokoj a žijeme si v růžové zahradě. Ale Kristus je s námi ve všech těžkostech a temných chvílích, které svět a život přináší.

***

Mnohokrát jsem si říkal, že to tu v Neratově budujeme jako poutní místo smíření, takže by tu měl být cítit pokoj. Ono se to ale vždy nedaří. Když se nám povedla pouť a měli jsme z toho radost, tak vždycky přišel nějaký kopanec. Třeba nám nedali dotaci, kterou nám už slíbili, nebo přišel vztahový problém – někdo se s někým pohádal. A to se děje pořád, je to určité tříbení.

Modlil jsem se za to, štvalo mě to a ptal jsem se, co děláme špatně. Pak jsem si uvědomil, že ani my nejsme výjimka, také se musíme smiřovat. Naše nedokonalosti se musí projevit, abychom si je uvědomili a mohli s nimi pracovat. Lidé sem přicházejí s nevyřešenými věcmi z minulosti. Život víry přece není o tom, že máme neustálý pokoj a žijeme si v růžové zahradě. Ale Kristus je s námi ve všech těžkostech a temných chvílích, které svět a život přináší. On nás z toho vyvede, nenechá nás v bažině.

Jsem strašně vděčný, že tu máme náš kostel, tohle nádherné místo plné Boží milosti, pobyt v něm je ozdravný. Není to tak, že by se mávnutím proutku vše změnilo. Ale jdete tam a pokoj do vás vstoupí. Můžete se znovu nadechnout, vyjít ven a něco s tím dělat.

O konkrétních věcech moc nemůžu mluvit, šlo například kdy měly problémy rodiny, které tu s námi žijí a žily. Bylo to pro mě těžké. V jednu chvíli to vypadalo, že by to mohlo ohrozit celé sdružení.
 

Z knížky:

 

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému