11.2. svátek Panny Marie lurdské

8.2.2020

Lurdy jsou především místem modliteb. Pokaždé, když se Bernadeta vrátila k Massabielle, poklekla, pokřižovala se a modlila se růženec. Byla to modlitba zvláštní a záměrná. Nejdůležitější poselství, jež vizionářka při zjeveních obdržela, byla výzva k pokání a modlitbě za hříšníky. Paní řekla: „Pokání, pokání, pokání! Modlete se za obrácení hříšníků. ....“ Lurdy se tudíž také stávají místem obrácení. Tato výzva k obrácení je jádrem lurdského poselství – nejen osobního obrácení, ale i obrácení uvnitř samotné církve. K tomu, aby člověk činil řádné pokání, musí doopravdy změnit své srdce a odvrátit se od předchozích způsobů. Panna Maria vyzývá všechen lid k modlitbě a k pokání. A v odpověď na tuto výzvu se velké množství lidí navrací z Lurd s „novými srdci“.

Lurdský kněz P. Duguay říká, že mír a pokoj mysli i duše, který lidé v Lurdech nacházejí, je stejně důležitý jako podivuhodné projevy uzdravení. „Tyto duchovní zázraky nenaleznete zarámované na zdech kanceláře Lurdského zdravotního výboru,“ připouštěl, „ale zůstávají navždy pevně vtištěny do srdcí příjemců této milosti. Tak například Kaple smíření je pravým místem zázraků. Vím to, protože tam sloužím. Nemohu vám nabídnout podrobnosti, ale viděl jsem víc lidí, než kolik dokážu spočítat, kteří tam přicházeli vystrašení a stresovaní, a když odcházeli, z očí jim tryskaly slzy radosti. Viděl jsem lidi čtyřicet či padesát let odcizené církvi, jak celou svou bytostí znovu přijímají víru. To jsou opravdové zázraky.“

Další kaplan, otec Liam Griffin, potvrzuje udivující uzdravení, k nimž dochází v prostorách Kaple smíření (či „kanceláře zázraků“, jak jí náš průvodce poutníků trefně přezdíval). Když jsem ho v Lurdech dostihla, končil už desátý rok své služby ve svatyni, kde zajišťuje obřady a svátosti pro anglicky hovořící poutníky. Otec Griffin mi řekl: „Často se mě lidé ptají, jestli jsem byl svědkem nějakých zázraků. Odpovídám jim, že samosebou. Stovek zázraků. Po celý čas vídáme, jak zde – zejména v Kapli smíření – procházejí lidé zásadní životní proměnou. Panna Maria nás vyzývá k obrácení a návratu k evangeliu. Je to volání k vnitřní proměně a Lurdy nám nabízejí způsob, jak jí dosáhnout s pomocí smíření, modlitby a duchovního rádce.

V Kapli smíření,“ pokračoval, „mi lidé často říkají, že sice přišli do Lurd, ale vlastně nevědí proč. Říkají, že je sem cosi přivedlo, nějaký vnitřní hlas, jaký uslyšela i sama Bernadeta. Ocitnou se v Kapli smíření – a zase nevědí proč. Když pak s nimi hovořím, zjistím, že je to už nějaký čas, co byli naposledy ve svém farním společenství, ale lurdský zážitek jim pomáhá navrátit se do společenství církve a praktikovat svou víru.“

Otec Griffin připomněl, že dnes si lidé představují, že všecko musí být naprosto dokonalé. „A tak když se objeví nějaký problém, řeknou si, půjdeme do Lurd a zase budeme v pořádku. Prosím, nic proti tomu, snad by se ale měli sami sebe zeptat, co to vlastně znamená ‘v pořádku’? Já myslím, že to znamená uzdravit se, tedy být schopen přijmout situaci, akceptovat svou nedokonalost i vlastní smrtelnost. Podle mne není zázrak nic jiného, než fyzicky projevená Boží láska, kterou zažíváme na vlastním těle.

V Lurdech,“ řekl mi irský kaplan, „si lidé uvědomí, jak křehká je lidská přirozenost. Počet nemocných poutníků ve svatyni může být pro některé lidi zdrcující. A vidět to množství dobrovolných pečovatelů, kteří se o ně starají, je pro ně hlubokým osobním zážitkem. Už to samo je v Lurdech přímo viditelným zázrakem. Existují však i jiná, méně viditelná onemocnění. Lurdští kaplani se pravidelně setkávají s lidmi psychicky a emočně traumatizovanými svým minulým i současným stavem. „Pokoušejí se udělat něco se svými životy a nalézt jistý druh vnitřního pokoje,“ říká. „Mnozí ho zde nacházejí.“

Otec Griffin tvrdí, že pohlédneme-li na lurdskou zkušenost, shledáme mnohé analogie mezi evangeliem a zjeveními. Kristus svolával své učedníky, modlil se s nimi a učil je. Svou božskou podstatu odhalil při svém proměnění a učedníkům přikázal, aby šli do světa a učili všechny národy. Cosi velice podobného udělala i Panna Maria s Bernadetou. Modlila se s ní, vyzývala ji, aby se modlila za hříšníky, odhalila jí svou nebeskou totožnost a pověřila ji osobním úkolem: říci církvi, že si přeje výstavbu kaple a aby tam lid přicházel v procesích.

A toto poselství se týká nás všech. Nás všechny vyzývá k modlitbě, k obrácení, k životu ve společenství a posléze k vejití do „onoho“ světa, v němž Bernadetě přislíbila štěstí.

 

Z knihy:

 

 

Další tituly k tématu:

 

Život svaté Bernadety (2. vydání)

Život svaté Bernadety (2. vydání)

René Laurentin

Bernadeta Soubirousová (1844–1879) pocházela z velmi chudé rodiny žijící v Lurdech, což byla tehdy bezvýznamná obec na západě Francie. Jako čtrnáctileté se jí roku 1858 opakovaně zjevila Panna Maria, představila se jako Neposkvrněné Početí a vyzývala lidstvo k pokání a obrácení. Poprvé ji Bernadeta spatřila 11. února (v ten den slavíme svátek Panny Marie Lurdské). Později bylo zjevení církví prohlášeno za pravé a Lurdy se staly snad nejznámějším poutním místem na světě.

Kniha známého francouzského mariologa čerpá z autentických pramenů a vypráví o tom, jak ony nadpřirozené události ovlivnily další život vizionářky. Bernadeta zemřela jako řeholnice v klášteře Milosrdných sester v Nevers, kde je i pochována. Svatořečena byla 8. prosince 1933, její svátek slavíme 16. dubna. 

 

 

Velký objev

Velký objev

Naše cesta do katolické církve

Ulf Ekman, Birgitta Ekmanová

V životním hledání manželů Ekmanových sehrála důležitou úlohu slova svaté Brigity Švédské: „Pane, ukaž mi svou cestu a dej mi ochotu se po ní vydat.“

Své obrácení prožili jako mladí v prostředí luterské církve, Ulf se stal pastorem. Roku 1983, po návratu z pobytu v USA založil v Uppsale biblickou školu a vzápětí první sbor církve Slovo života. Zatímco se kostely ve Švédsku vyprazdňovaly, jejich církev se dynamicky rozrůstala. Biblická škola v Uppsale formovala zástupy pastorů a kazatelů z mnoha zemí světa. Nejprve se Ekmanovi silně vymezovali vůči tradičním církvím, především vůči církvi katolické, avšak léta studií pramenů a mnohá setkání s „probuzenými“ katolíky v nich vyvolala změnu smýšlení. Proces hledání trval dlouhých dvacet let. Krátce poté, co Ulf oslavil své šedesátiny, se manželé rozhodli zažádat o přijetí do římskokatolické církve. Jejich krok pochopitelně vyvolal bouřlivé reakce po celém světě.

Své svědectví nesepsali za cílem živit kontroverzi; jejich vyprávění dýchá zralostí, pokorou a vděčností za všechny etapy životní cesty, za všechna setkání, která je na cestě posunula o krůček dál. Cenné jsou i jejich protrpěné pohledy na roli papeže v církvi, na jednotu církve, slavení eucharistie, mariánskou úctu… Knihu lze chápat jako „katechismus v kostce“: mnoha katolíkům může pomoci lépe pochopit a zamilovat si svou církev.

 

 

Svoboden ve víře

Svoboden ve víře

F. X. Nguyen Van Thuan

V této knize se autor, vietnamský biskup, chce s námi podělit o svou zkušenost, tedy o to, jak se v každém okamžiku svého života ve vězení setkával s Ježíšem při hledání Boha a jeho vůle - v modlitbě, ve svých bratřích a sestrách, v Panně Marii.

 

Sekce: kalendárium   |   Tisk   |   Poslat článek známému