Kněz, který utekl nacistům i komunistům a říkalo se mu pistolník

29.4.2024

P. Bohuslav Burian († 29. dubna 1960, věznice Mírov) – brněnský kněz – prožil strhující životní příběh. Proslul tím, že převáděl přes hranice pronásledované, utekl nacistům z pochodu smrti a komunistům z leopoldovské pevnosti. Celý život vzdoroval nenávisti a ukazoval lidem cestu ke svobodě i k Bohu. Neustále zářil vtipem a s neuvěřitelnou energií se věnoval práci s lidmi na okraji společnosti.

Měl řadu přezdívek. V kněžském semináři mu říkali, pro jeho touhu stát se misionářem v Africe, Afričan, jeho přátelé ho pro jeho pevnou víru a oddanost církvi titulovali Blázen pro Krista, spoluvězni na Mírově, pro jeho rozhodnost a odvahu, ho nazvali Pistolníkem.

Bohuslav Burian byl vězněn v několika nacistických věznicích a koncentračních táborech. Auschwitz, kamenolom v Golleschau, Buchenwald, Dora a Ellrich. Synonyma hrůzy. Několikrát unikl jen o vlásek jisté smrti a plynové komoře. Po útěku z pochodu smrti se vrátil domů, dokončil studia a myslel si, že to nejhorší v životě je za ním. Mýlil se. Přišli komunisté. Vzdoroval i novému režimu a veřejně se postavil proti omezování svobody, když na brněnském Zelném trhu přečetl zakázaný pastýřský list. Zaplatil za to vězněním. Po propuštění nemohl do své farnosti, a tak se věnoval chlapcům v polepšovně a zpovídal brněnské prostitutky. Jeho troufalost a odvaha neznala mezí. O vánočních svátcích navštívil své bývalé spoluvězně ve věznici krajského velitelství Státní bezpečnosti, přinesl jim řízky z kapra a především možnost zpovědi a svátosti. Brzy poté byl nucen utéci za hranice. Pomáhal českým emigrantům v Salzburgu a Innsbrucku. Chystal se odejít do Kanady a pak do své vysněné Afriky, ale vše odložil. Vyhověl přání rektora české koleje Nepomucenum v Římě a začal z Československa převádět bohoslovce a pronásledované kněze. Pomáhal však nakonec každému, kdo ho požádal o pomoc. Při jedné z cest přes hranice přebrodil Moravu i s malým děckem v náruči. Nemyslel na následky. Láska k bližnímu byla pro něj důležitější.

Po své čtvrté cestě přes hranice byl zatčen v Rakousku a předán do Československa. Nechtěl prozradit jména svých spolupracovníků, a tak byl velmi krutým způsobem týrán a mučen. Dostával drogy do jídla a absolvoval řadu velmi tvrdých nočních výslechů. Byl ponižován a mlácen. Bál se o své nejbližší, vyhrožovali mu jejich vězněním, včetně rodičů a sestry, ale i když nakonec vše přiznal, komunistická justice se jeho rodině pomstila. Sestra byla poslána do vězení na dlouhých šest let, bratr do pracovního tábora a staré rodiče uvěznili na půl roku. Z něho samého pak udělali pašeráka, špiona a agenta chodce francouzské a vatikánské rozvědky. Dostal dlouhých dvacet let a čekala ho anabáze po komunistických věznicích.

I zde se naplno věnoval poslání kněze. Pomáhal především mladým delikventům, takzvaným chuligánům. Bohuslav poznal, že i když navenek předstírají bezstarostnost a pózu člověka, kterému je všechno jedno, jsou v jádru duše nešťastní a zoufale hledají nějakou oporu a pevný bod. Ocitli se na scestí a mnozí, i kněží, nad nimi beznadějně zlomili hůl, ale on ne. Rozuměl jim.

Bohuslav Burian prošel Valdicemi a Mírovem. V jáchymovských rudných dolech třídil uranovou rudu. Marně žádal o revizi svého případu a tak opět utekl. Tentokrát z nejstřeženější pevnosti v republice, z Leopoldova. Pronásledovalo ho desítky policistů a nasazen byl i vrtulník. Přesto se mu podařilo dostat se téměř k rakouské hranici. Byl promrzlý, hladový. Postupoval jen v noci. Teprve po udání byl dopaden. Byl ztýrán a v žalostném stavu převezen na Mírov. Zde, jen pár týdnů před všeobecnou prezidentskou amnestií podlehl infekčnímu zápalu plic. Nedoléčené TBC z koncentračního tábora, ozařování smolincem, otřesná lékařská péče a životní podmínky v komunistických lágrech nakonec způsobily jeho pomalou mučednickou smrt. Jeho tělo nebylo rodině vydáno, část byla dána na anatomické účely a část zpopelněna. V roce 1968 žádal K 231 o rehabilitaci P. Buriana, ale bylo již pozdě, přijely ruské tanky. Nezrealizovala se ani žádost podzemní církve o zahájení beatifikačního procesu. Bohuslav Burian byl soudně rehabilitován až 8. ledna 1991.

Převzato z úvodu ke knížce: