Na co kostel?

18.6.2021

Kostel je místo, kam lidé ponejvíce chodí, aby se setkali s Bohem, hovořili s ním a obraceli se na něj. Říkají tomu modlitba. Křesťané věří, že Bůh je přítomný stále, všude a dokonce ve všech. Celý svět je pro ně jeden velký chrám. Přesto si ale během dvou tisíc let vytvořili k modlitbě, ke společnému scházení a bohoslužbě (službě lidí Bohu a službě Boha lidem) budovu specifického designu, kde je nic neruší, pod jejíž střechou na ně neprší a může se jich tam sejít víc najednou. Křesťané také věří ve zvláštní přítomnost Boha uprostřed svého shromáždění. Většinou proto také rádi berou další lidi „do party“. Oslovíte-li je, budou přátelští.

 

Ticho a prázdno. Ale i akce.

Jsou v zásadě dvě základní situace, se kterými se můžete v kostele setkat: buď se tam zrovinka vůbec nic neděje, je tam ticho, prázdno a klid. Nebo se tam naopak cosi chystá a odehrává. V obou případech můžete decentně vstoupit. Nikdo se k vám pravděpodobně nerozběhne, nebude od vás nic chtít a k ničemu nutit. Pokud jste tedy zrovinka nepřišli na nějaký koncert…  

Kostel bývá otevřený jako místo tiché modlitby. Není to nic záhadného. Lidé přicházejí k Bohu v duchu a v tichu promlouvat. Skrytě. Nemusí to na nich být ani moc vidět (ani zde není slušné na někoho civět, stejně jako kdekoliv jinde). Bohu svěřují svoje radosti i starosti. Obracejí se na něj s tím, co by si přáli nebo potřebovali. A taky mu děkují za to, co se v jejich životě děje. To proto, že samotné bytí na tomto světě považují za dar od Boha. A Boha za živou a existující osobu, která se před dvěma tisíci lety dokonce stala na nějaký čas člověkem v osobě Ježíše Krista.

O této doložené historické postavě jste už nejspíš slyšeli. Je to ten muž přibitý na kříži — právě tak byl sprovozen ze světa. Nikoliv však definitivně – křesťané věří, že vstal z říše mrtvých zpět k životu.

Když se v kostele „něco odehrává“, bývá to buď bohoslužba, koncert nebo nějaká kulturní či společenská událost, třeba jako Noc kostelů. Můžete natrefit i na úklid. Nejčastější událostí v každém chrámu je však bohoslužba, liturgie neboli mše svatá.  Ve všech případech, kdy narazíte na otevřený kostel, platí, že kostel je poměrně nízkoprahové zařízení. Čili nic se po vás nechce a nic se od vás nečeká (s výjimkou chování „jako na návštěvě“). Pokud jdete na turistickou prohlídku nebo koncert, nejspíš budete muset zaplatit vstupné, ale bohoslužba je vždycky a bez výjimky zdarma. Příchozí tedy nemusí být při penězích, ani nějak zvlášť nastrojený. Dodnes je chrám také útočištěm, tedy místem azylu, které respektuje i světský právní řád, což znamená, že úkryt v kostele po staletí znamenal bezpečí.

Při návštěvě není nutné všemu, co se uvnitř chrámu odehrává, rozumět, aktivně se účastnit nebo tomu hned uvěřit. Do domu přátel přece také vstupujeme s úctou k hostitelům, a přitom nemusíme nutně přijímat vše, co nám nabídnou. Stejně tak i v kostele.  Většinou vás tam tedy nebude nikdo vítat, ale ani odtud vyhánět. Ba ani chtít - tedy až na už zmíněné dodržení několika docela jednoduchých pravidel slušného chování.

 

Z knížky Kostel [Návod k použití]

Náhled

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému