Jan HAVELKA kněz královéhradecké diecéze
farář v Lipnici nad Sázavou…
* 10. května 1887, Smidary
† 12. května 1942, Německý Brod, (nyní Havlíčkův Brod)
Zemřel dva týdny před atentátem na Heydricha…
více

Objevit slovanskou spiritualitu je podle Špidlíka důležité nejen pro Slovany samotné, ale pro celý svět. Navazuje tím na myšlenku, která má své kořeny už v době, kdy byli vysláni na Velkou Moravu Cyril a Metoděj. Papežové vytušili, že by tato nová síla – Slované – mohla být mostem mezi Východem a Západem. Tento prozíravý projekt se ale neuskutečnil, protože tehdejší Evropa, potažmo svět byl už příliš rozdělený, zejména na úrovni mentalit. A tak místo toho, aby Slované vytvořili svorník mezi Východem a Západem, stali se první obětí rozdělení. Špidlík byl ale přesvědčen, že spiritualita srdce, kterou považoval za nejvlastnější přínos Slovanů, nepozbyla nic na své aktuálnosti. více

Blahoslavená Kateřina Jarrigeová
Jak se z rozverné, nezbedné holčičky-šibalky stane světice? Tak, že z ní vyroste rozverná, nezbedná žena-šibalka, zvlášť když jsou její šprýmy namířeny na pronásledovatele církve.
Blahoslavená Kateřina Jarrigeová byla nejmladší ze sedmi dětí chudých francouzských rolníků. Bylo to roztomilé dítě. Měla ráda legraci a nevinné škádlení. Když jí bylo devět let, začala pracovat jako služka, a ve třinácti se vyučila krajkářství. I když byly její dny naplněny prací, měla Kateřina vždycky čas tancovat, zvláště tradiční tanec bourrée. více

Sáro, tenhle chlapík má velkou moc a taky má plán.
On nás z té bídy dostane.
Ale na to potřebuje kolem sebe pár ranařů.
Rozhodl jsem se, že všechno vsadím na něho.
Slibuju ti, že se vrátím mocný a bohatý.
více

Jsem Petrovi vděčný, že Ježíše zapřel a hned třikrát.
Dává mi tak šanci snášet mou vlastní zbabělost.
A navzdory tomu si Petra zvolil Ježíš za následovníka.
více

Svatá Markéta Baysová nás může inspirovat skutečností, že pocházela z rodiny, kterou bylo těžké milovat, a že ji přesto milovala. Odehrávala se v ní různá dramata a pletichy, ale Markéta svou rodinu i tak milovala. Byli to nevděční lidé, ale ona je milovala. Bratr byl zločinec, ale ona ho milovala. Věděla, že jejich zlé jednání, jejich utrpení, jejich hněv a přezíravost ji nedefinují, a tak je milovala přes to všechno. více

Začátkem padesátých let jsme měli uši u rádia, které všechny politické procesy vysílalo. Byly to hodně bolestné zážitky, působilo to na mě hrozně. Byl jsem malý kluk... Otec měl totiž mezi mnoha souzenými kněžími přátele a s matkou kolikrát i plakali. Vše bylo spojeno i s ohrožením: Kdy přijde řada na nás?
(Den památky obětí komunistického režimu se připomíná 27. června) více

Některá zobrazení Ježíšova srdce nám mohou připadat málo přitažlivá a nemusí nás příliš pohnout k lásce a k modlitbě. Tady je důležité připomenout, že vyobrazení je jen motivačním ztvárněním, a jak by řekli východní věřící, nesmíme upírat zrak na prst, který ukazuje na měsíc. více

To věčné zřídlo
tajně uchovává
se v živém chlebu,
jenž nám život dává,
třebaže noc je... více

Proč se zabývat životem Leonie Martinové, tělesně i intelektuálně méně obdařené než její sestry? Proč se zabývat „těžko zvladatelném dítětem“, které působilo svým nejbližším tolik trápení? Zabývat se nejméně nadanou Tereziinou sestrou Leonií Martinovou může leckomu připadat zvláštní. Její současníci říkávali o této třetí z pěti dcer Martinových z Lisieux, že je to takové „ošklivé kačátko“, a tak se nám často jeví i dnes. Boj této ženy, která musela ovládnout svou obtížnou, nepoddajnou povahu, však může být povzbuzením pro každého z nás... více

V Písmu najdeme mnoho příkladů údivu nad bohatstvím a krásou stvoření. Například v Jobovi nacházíme v řeči Elihuově hymnus na Boží vznešenost a jeho stvoření. Nebo třeba celý Žalm 104 je písní o divech a rozmanitosti tvorstva. A to tehdy lidé zdaleka neměli povědomí o tom, o čem víme dnes. Přitom stále více chápeme, jak všechno spolu nějak souvisí a je na sobě vzájemně závislé. Já v tom vidím zjevný otisk Nejsvětější Trojice. více

Ve vyznání víry říkáme: „Věřím v Ducha Svatého, Pána a dárce života.“ Asi málokterý křesťan si tato slova Kréda spojí s ekologickou problematikou. A přece právě zde se ve slovech křesťanského vyznání víry zjevně rozkrývá univerzální rozměr, spojující křesťana se vším živým. Kniha Moudrosti říká, že „Duch Hospodinův naplňuje zemi; on, jenž všemu dává řád, zná každou myšlenku“. Duch Tvůrce je hybnou silou evoluční historie vesmíru. Za veškerým stvořením a životem stojí Duch Tvůrce. Příroda, vesmír, vše je naplněno Duchem a otevřeno jeho působení a také křesťan má být otevřen tomuto působení, nemá se uzavírat do sebe, ale být schopen vidět a ve víře prožívat skutečnosti neustále nové. více

V našem běžném životě to vypadá často tak, že i když teoreticky známe evangelium (třeba přikázání lásky k Bohu a k bližnímu), nakonec převládme „jiný program“, většinou pod tlakem emocí (třeba když na silnici potkáme agresivního řidiče). V takových okamžicích si většinou ani nevzpomeneme na evangelní postoje, především z toho důvodu, že je nemáme v krvi. více

V roce 1941 se lidický farář Josef Štemberka definitivně rozhodl odejít do důchodu. Bylo mu již sedmdesát dva let a chtěl zemřít tam, kde to nejvíce miloval, ve své rodné Pecce. I přesto, že byla válka a okupace, pustil se se svou sestrou do stavby domu ve svém rodném městečku v Podkrkonoší. Oba sourozenci byli ubezpečeni, že do léta 1942 bude hotovo… Přišel však osudný 10. červen 1942. více

P. Augustin Lang je příkladem věrného křesťana a kněze, který se nezpronevěřil své víře a svému kněžskému poslání a statečně se postavil násilnému režimu s jeho lživou ideologií. více

Zastřelen 26. května 1944 v Osvětimi.

Z jeho strhujících kázání si spoluvězni uchovali v paměti mnohé úryvky:
Nebojte se smrti! Buďte hrdí, že vám Pán Ježíš dopřál mučednickou smrt. (…)
Mnozí s vás se nevrátí ke svým rodinám.
Ty však, kteří se vrátí, prosím, aby se nemstili,
ale aby odpustili svým mučitelům a katům – a aby pamatovali na to,
co říkal Kristus: Milujte své nepřátele.
více

Rakouský sedlák a Franz Jägerstätter poznal jednoznačně
naprostou neslučitelnost křesťanské víry se zločinným nacistickým režimem.
Přestože si byl vědom důsledků svého jednání,
odmítl na základě rozhodnutí vlastního svědomí
nastoupit válečnou vojenskou službu pro Hitlera.
více

Kolik verzí Otčenáše najdeme v Novém zákoně? Možná nás překvapí, že nenajdeme jednu nebo dvě verze, ale dokonce… pět! Tato modlitba se nám dochovala v několika podobách. Teologové vynaložili velké úsilí, aby se dopátrali, která z těchto verzí je starší či dokonce původní. Většinou se však zapomínalo na to, že tato modlitba byla původně předávána ústně, v čase doznávala určitých změn a teprve sepsáním došlo k fixaci. Proto nikdy neexistovala písemná podoba původního znění modlitby Páně: dodnes se v liturgických tradicích Západu a Východu používají její různé verze. více

Chtěl bych vás vyzvat k modlitbě za biskupy.
Také my totiž hřešíme,
máme své slabosti,
jsme vystaveni nebezpečí jako Jidáš.
Také nám hrozí, že se nebudeme modlit,
že si najdeme jinou činnost
než kázání a vyhánění zlých duchů…
více

My křesťané máme Matku tutéž co Ježíš; máme Otce, téhož co Ježíš. Nejsme sirotci! více

Co udělám, aby byl na světě mír?
Někdo řekne: „Ale svět, to je něco příliš vzdáleného...“
Co udělám, aby byl mír v mé čtvrti, ve škole, na pracovišti?
Vymlouvám se, když začínám válčit, nenávidět a pomlouvat druhé? I to je přece válka!
Jsem umírněný?
Snažím se stavět mosty?
Neodsuzuji?
více

Cesta do Emauz je příběh plný hlubokých lidských emocí, které zná každý, kdo utrpěl ztrátu a hledá naději: smutek ze zmařených nadějí, který Kleofáš a ostatní učedníci dávají najevo, podrážděnost ze zdánlivého cizincova nezájmu o novinky dne, jejich šok z nepochopitelné zprávy o prázdném hrobě, jejich zklamání. více

Nevím, jestli Tomáš doopravdy věděl, oč žádá. Řada z nás by asi Ježíše spíš požádala, aby přišel a vzal nás do náruče nebo aby nás utěšil, aby zahnal naši bolest. Tomáš žádal, aby se mohl dotknout ran. Z těchto ran vytekla Ježíšova krev, aby nás zachránila a osvobodila. více

Evangelista Lukáš pátral po podkladech pro své vyprávění velmi důkladně, jako málokdo jiný. Seznámil se s Ježíšovými příbuznými – pravděpodobně v letech 58 až 60 – a mohl tak zaznamenat i mnohé třeba i následující příběh o setkání ve vesnici jménem Emauzy. Podle nejstarší tradice byl jeden z těch dvou mužů Kleofáš - bratr Josefa z Nazareta (Ježíšův strýček). Jeho průvodce, jehož jméno Lukáš neuvádí, mohl být možná jeden z Kleofášových synů jménem Šimon – tedy Ježíšův bratranec a pozdější druhý jeruzalémský biskup. Jak lze usoudit z tohoto příběhu, Ježíš nevěnuje pozornost pouze svým apoštolům a učedníkům, ale i svým příbuzným. Nemají jen slepě věřit těžko uvěřitelným historkám. Mají zdravým rozumem přemýšlet o tom, co se píše v Písmu svatém, zkoumat souvislosti a v setkání s ním, živoucím Ježíšem, se dopracovat k jistotě: Bůh opravdu vzkřísil Ježíše z mrtvých! více

P. Bohuslav Burian († 29. dubna 1960, věznice Mírov) – brněnský kněz – prožil strhující životní příběh. Proslul tím, že převáděl přes hranice pronásledované, utekl nacistům z pochodu smrti a komunistům z leopoldovské pevnosti. Celý život vzdoroval nenávisti a ukazoval lidem cestu ke svobodě i k Bohu. Neustále zářil vtipem a s neuvěřitelnou energií se věnoval práci s lidmi na okraji společnosti. více

Vzkříšený Kristus je laskavý k těm, kdo pochybují, k těm, kdo potřebují smíření, i k těm, kdo jsou tak zmateni, že ho nejsou schopni vidět. Bůh se s námi setkává tam, kde právě jsme. více

Lidé, kteří opravdově nevěří v Krista,
se buď oddávají trpně a tupě svému osudu,
anebo skládají svou víru v člověka.

A tak vidíme, jak dnes lidé některým lidem slepě věří,
skládají v ně víru jako v Boha,
skládají do jejich rukou osud svůj a svých národů s pevnou vírou,
že jim mohou zajistiti šťastnou budoucnost.
Ovšem každá taková přílišná víra v člověka je těžkým omylem
a přináší těžká zklamání. (…) více

"První den v týdnu, když začínalo svítat, šly ženy ke hrobu a nesly vonné masti, které předtím připravily." (Lukáš 24,1)

"Jsem muž, nemám rád feminismus ani feministky." Tato slova by dnes stačila k vyvolání ostré polemiky, já se však přes propast času obracím k vám – ženy, které jste šly o velikonočním jitru ke hrobu. Za vašich dob byly ženy úplně na okraji společnosti. Nikdo je nebral vážně, nikdo s nimi doslova nepočítal (dokonce i počty účastníků historických událostí zahrnovaly pouze muže). více

„K čemu tě mám přirovnat, k čemu připodobnit, jeruzalémská dcero, kdo ti přispěje, aby tě potěšil, panno, siónská dcero? Jak moře veliká je tvá pohroma, kdo tě má zhojit?“ (Pláč 2,13) více

„Tu Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu pravé ucho. Ten služebník se jmenoval Malchus.“ (Jan 18,10)

... Vcházíte do zahrady a začíná nepopsatelný mumraj. K tomu všemu se obrovitý rybář začíná ohánět krátkým mečem; čert ví, kde ho vzal. Než stačíš uskočit, cítíš závan vzduchu na tváři a vzápětí ostrou bolest. Křičíš – více úlekem než bolestí – a tiskneš si prsty k ráně, která silně krvácí. Ten blázen ti uťal ucho! ... více

Když Jidáš slyšel nadšené provolávání slávy Ježíšovi, trochu ho to uklidnilo. I on přece patří k Ježíšovi! O několik dní později se ho ale však znovu zmocnily pochybnosti. Při pohledu na mocné městské hradby Jeruzaléma se totiž Ježíš usedavě rozplakal a o tomto městě říkal: "Na tebe i na tvé děti přijdou dny, kdy tě tvoji nepřátelé srovnají se zemí, protože jsi nepoznalo čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň." Jidáše tato slova šokovala. Když viděl Ježíše tak slabého a bezmocného, svíral se mu žaludek. více

V lidových tradicích a kultuře se Velikonoce často spojují s vajíčky a zajíčkem. Ke křesťanské tradici ovšem tyto symboly nepatří. více

Byli už blízko Jeruzaléma a zastavili se na okamžik u malé vísky na úbočí Olivové hory jménem Betfage. Ježíš poslal dva učedníky napřed s úkolem: „Jděte do té vesnice. Najdete tam oslici a vedle ní její hříbě. Odvažte je a přiveďte ke mně. Kdyby se vás někdo ptal, proč to děláte, řekněte: Váš Pán je potřebuje, ale hned je zase vrátí.“ Tak se splnilo, co napsal prorok Zachariáš: „Jásej a zpívej, Jeruzaléme! Podívej, přichází k tobě tvůj Král!
Je spravedlivý a přináší pomoc. Pokojně jede na oslu, na osličím hříběti.“
více

Pokud se rodiče dětem přiměřeně věnují, vzdělávají ho často mimovolně prostě tím, že ho v mnoha věcech uvádějí do života, v němž se orientují lépe než jejich děti. Navíc pokud jsou děti jen trochu zvídavé, ptají se. V jistém věku někdy až do úmoru dospělých. Pokud rodiče neposadí dítě hned po návratu domů k počítači a jsou ochotni s ním hovořit, i když by se třeba rádi zabývali něčím jiným, je to pro dítě velmi cenné. více

Pražský arcibiskup a kardinál František Tomášek nebyl jednoduchou osobností, kterou bychom mohli interpretovat černobíle. Jeho příběh není neměnným kamenným pomníkem, ale příběhem živého člověka se všemi jeho obavami, problémy, ale i nadějemi a pevnou vírou. Tomášek během svého působení v církevní hierarchii prošel různými rolemi a pozicemi. více

Na cestě Svatou zemí byl dnes naším cílem Nazaret. Před poutí se s Georgem dohodli, že každý den začneme modlitbou a čtením z Písma, které odpovídá našemu cíli. Za hučení klimatizace jsme si dnes přečetli příběh o zvěstování, o dramatickém setkání Panny Marie s andělem Gabrielem. Do Nazareta jsme se dostali snadno. Je to jen asi hodina autem z Kafarnaa. Cestou jsme minuli malou směrovku na Naim, kde Ježíš vzkřísil z mrtvých jediného syna jedné vdovy z tohoto města. V Ježíšově době byl Nazaret zapadlým městečkem, kde žilo snad jen 200 až 400 obyvatel, což jednoho odborníka vede k označení „bezvýznamná osada“. Jeho nijak úchvatné postavení vedlo apoštola Natanaela k jízlivému odseknutí, když se dozvěděl, odkud Mesiáš pochází: „Může z Nazareta vzejít něco dobrého?“ více

Život s Bohem nás otevírá pro naši původní krásu. Událost Ježíšova proměnění nám ukazuje také cíl naší duchovní cesty. Tím cílem je být „prostupný“ pro Boží světlo a lásku. To, co se tu vypráví o Ježíši, je zaslíbeno stejně i nám, vnímáme-li se jako Boží synové a dcery. I v nás se chce rozzářit Boží sláva, a to právě v naší člověčině a křehkosti. Putujeme-li spolu s Ježíšem, může se nám dostat vnitřního pokoje, zkušenosti naplnění světlem, kdy začneme pojednou vyzařovat dobro i na druhé. Sami si onoho vlastního vyzařování vůbec nemusíme všimnout. Jsme proměňováni k obrazu Páně mocí Ducha Páně. (2 Kor 3,18) více

Jorge Mario Bergoglio se narodil 17. prosince 1936 v argentinském Buenos Aires. Otec pracoval na železnici, matka zůstala v domácnosti, celkem měli pět dětí. Jorge vystudoval střední průmyslovou školu chemickou. V jedenadvaceti letech se rozhodl pro kněžství a 11. března 1958 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova (jezuité). Noviciát prožil v Chile, licenciát (doktorát) z filozofie obdržel na koleji sv. Josefa v San Miguel. Poté učil literaturu a psychologii na koleji Panny Marie Neposkvrněné v Santa Fé a na koleji Nejsvětějšího Spasitele v Buenos Aires. Kromě španělštiny mluví italsky a německy. více

Snad v každém katolickém kostele visí na zdi křížová cesta.
Jaký má smysl předvádět Křížovou cestu v kostelích dnes,
a to od Aljašky po Kapské město?
O co v ní jde?
více

Postní doba nás povzbuzuje, abychom nechali svůj život prostoupit slovem Božím a poznali základní pravdu, tedy kdo jsme, odkud přicházíme a kam máme směřovat, která cesta je správná a po které se máme v životě dát. více

Spolu s adventem je postní doba silným liturgickým obdobím, protože silněji než jiná období burcuje k obrácení. Většina věřících proto usiluje o změnu, ať už chvilkovou, nebo trvalou. Není to však tak snadné, jak praxe ukazuje. více

Biblické texty Popeleční středy jsou velmi úderné: není divu, vždyť udávají tón celé doby postní. Každé čtení má svůj vlastní akcent. Joel klade důraz na roztržení srdce neboli na vnitřní zkroušenost projevenou pláčem. Pavel vyzdvihuje moment smíření a evangelium tři klasické prostředky obrácení: zbožnost, sebezápor a skutky milosrdenství. více

O Popeleční středě
překračujeme práh postní doby,
čtyřicetidenního období,
které prožíváme v duchu obrácení a návratu k Bohu.
více

Vaše štěstí nepochází od lidí,
kteří vám ho nemohou poskytnout,
protože ho sami nemají.
Nikdo nemůže darovat, co sám nevlastní.
Pouze Ježíš vám může darovat pravé štěstí.
více

V roce 1945 z nás bylo sňato německé jařmo, ale začala se na obzoru rýsovat reálná podoba jařma jiného. O skutečných cílech některých skupin v našich národech nemohlo být sporu, události nenechávaly nikoho na pochybách. Politikové však, opojeni vítězstvím nad Hitlerem, doslova spali. více

Od roku 533 se papežové vzdávají jmen, která dostali při narození, a přijímají jméno nové. Například kardinál Joseph Ratzinger se stal papežem Benediktem XVI., nebo Jorge Mario Bergoglio přijal jméno František. Změna jména ukazuje, že zastávají důležité a význačné postavení. více

Je mi blízký svatý Petr, který byl nadšený pro Krista, zbrklý, někdy myslel rukama. Byl to normální prostý člověk. Pomáhá mi to bojovat se svými chybami a uvědomovat si, že i přes své nedostatky můžu být prospěšný. více

Před začátkem všeho byla láska.
Skrze ni bylo všechno stvořeno od věčnosti,
bez ní by nic nebylo.
Od počátku byla láska,
která je základem vesmíru,
zákonem a koncem všeho.
Nic nezůstane, všechno zanikne, kromě lásky.
více

Svatý Valentin, jeden z nejuctívanějších světců na světě, byl občanem Interamny (dnešní Terni) v Umbrii a podstoupil mučednickou smrt stětím. Svatopisci obvykle určují jeho úmrtí do roku 273. Prameny, které uvádějí tohoto světce, jsou různé. Nejstarším je Jeronýmské martyrologium (seznam svátků jednotlivých mučedníků v pořadí církevního roku, pozn. red.) sepsané v době mezi první polovinou 5. století a první polovinou století následujícího. více

Zdálo se mi divné, že by se Panna Maria v Lurdech a kdekoliv jinde mohla zjevovat. Učili jsme se, že taková zjevení nemají daleko k okultismu. Zjevovat se měl přece Kristus, a nikdo jiný! Vyrůstal jsem v protestantském prostředí a o Lurdech jsem skoro nic nevěděl. O tomto poutním místě v jižní Francii jsem cosi slyšel ještě ve škole. Údajně se tu Panna Maria v roce 1858 ukázala mladé dívce jménem Bernadetta a následovaly zázraky a uzdravení. Přibližně toto jsem si pamatoval a stavěl jsem se k tomu skepticky. více