Svatá Tezezie z Lisieux zakoušela nejsilnější a nejpevnější víru v temnotě noci, a dokonce i v temnotě Kalvárie. Její svědectví dosáhlo vrcholu v závěru jejího života, ve velké „zkoušce proti víře“, která začala o Velikonocích 1896. Ve svém vyprávění dává tuto zkoušku do přímé souvislosti s bolestnou realitou ateismu své doby. Skutečností je, že žila na konci 19. století, které bylo „zlatým věkem“ moderního ateismu jako filozofického a ideologického směru. Když psala, že Ježíš dopustil, aby její duše „byla zachvácena nejneproniknutelnějšími temnotami“, naznačovala tím temnotu ateismu a odmítnutí křesťanské víry. více

Terezie Martinová - dívka z bohaté rodiny, která si může dopřát mnoho... Místo toho ale vstupuje do přísného kláštera. Bylo jí patnáct let. Vstoupila na Karmel a už nikdy klášter neopustila. Svůj život strávila na několika metrech čtverečních, a přesto se stala světovou patronkou misií. Neudělala nic oslnivého, a přesto se její autobiografie stala bestsellerem. Chtěla žít ve skrytosti, a přece ji v současnosti milují a vzývají miliony křesťanů. Její teologický, misionářský a duchovní vliv je obrovský. více

Po komunistickém puči v únoru 1948 vzniklo na Jihlavsku několik ohnisek odporu. Vydávali a kolportovali předvolební letáky s požadavkem svobodných voleb pod kontrolou OSN a s dalšími varovnými výzvami. V jedné skupině spolupracoval i akademický sochař Jaroslav Šlezinger. V té době vytvářel m.j. sochu promlouvající k českému národu – svatého Václava, patrona země, a to jako symbol naděje, že útlak a nesvoboda jsou jen dočasné. Patrně již tehdy tušil, že za jeho postoje i za tuto práci mu hrozí zatčení, neboť všude probíhaly čistky a soudy podle nově vydaného komunistického zákona č. 231/1948 Sb. na ochranu republiky a nelítostně odsuzovaly „nepřátele lidově demokratického zřízení“ ke krutým trestům. S pomocí svých přátel si totiž opatřil cyankáli, které hodlal použít v případě, že by byl vyšetřovateli Státní bezpečnosti mučen. Jejich výslechy si totiž v ničem nezadaly s těmi gestapáckými, s nimiž měl sochař zkušenosti. více

Kormidloval odvážně církev ve složitých dobách velkých společenských otřesů. Působení papeže Pavla VI. - Giovanni Battista Montiniho - se někdy jakoby ztrácí mezi dvěma velkými osobnostmi, jež udávaly tón na cestě katolické církve druhou polovinou dvacátého století. A to Janem XXIII. a hlavně Janem Pavlem II. Proto se na něj poněkud zapomíná, navzdory tomu, že Pavel VI. kormidloval odvážně navzdory křehké a subtilní fyzické konstituci lodičku sv. Petra ve složitých dobách velkých společenských otřesů a musel proplouvat mezi útesy složitých problémů a napětí uvnitř církve. více

Dvěma příhodám z dětství přičítal otec Pio vždycky zvláštní důležitost, proto se k nim často vracel se svými duchovními vůdci. K oběma došlo asi v jeho patnácti letech, krátce před rokem 1903, kdy vstoupil ke kapucínům. Obě příhody měly velký význam pro průběh otcova života. více

Slovo „prorok“ (profétés) pochází z řečtiny
a znamená „ten, který oznamuje“.
Prorok je Boží posel.
více

Jedna moje známá přišla o dceru,
za velmi drastických okolností.
Statečně tomu čelí,
nachází oporu ve své víře
a ve své přirozené důstojnosti. více

O mladičké Ludmile jde pověst celou zemí. Jak je krásná! A jaké má dobré srdce! Na břeh Labe přijíždí vznešené poselstvo: „Sám vládce české země, kníže Bořivoj, prosí Ludmilu, aby se stala jeho ženou!
Ludmila opouští rodný kraj. Kolem cesty jsou zástupy lidí, každý jásotem a radostným voláním zdraví svou novou kněžnu. Hoj, to je ale slavná svatba! Když poté kníže Bořivoj přivádí Ludmilu do korunovační síně a nová česká kněžna usedá na trůn, všichni padají na kolena a klaní se své paní.
Ludmile však úzkostně bije srdce v hrudi. Má stát po boku svému muži, vládci celé země. Dokáže to? Bude dobrou kněžnou?
více

Před jistou dobou jsem byl pozván na nedělní oběd do jedné rodiny ve farnosti. Oběd byl výborný, v rodině bylo několik dětí a o zajímavá témata k diskusi nebyla nouze. V jídelně byl také menší stůl s počítačem, kde jeden z mladších členů rodiny trávil většinu času hraním „střílečky“. Bojoval v týmu, propojený s několika lidmi z celého světa prostřednictvím internetu, a čas od času jsme zaslechli, jak dává do mikrofonu jednotlivé povely ke vzájemné koordinaci strategie jeho týmu. Přišlo mi, že se od zbytku rodiny hodně straní. Přisedl si k velkému stolu jen na chvilku, aby snědl oběd, a hned potom odběhl ke svému počítači do virtuální bitvy. Později jsem se dověděl, že ve škole zažívá silnou šikanu od spolužáků a příležitost zažít určitá vítězství mu dává zatím pouze toto virtuální bojiště. Občas na tuto událost vzpomínám, protože řada našich skutků je často vedena snahou o kompenzaci něčeho, čeho se nám nedostává. A platí to jak v reálném, tak virtuálním světě, a jak ve světě dětí, tak i dospělých. Když to přesáhne určitou míru, můžeme mluvit... více

Počátkem osmdesátých let dvacátého století byla objevena nová smrtelná nemoc – virus HIV způsobující nemoc AIDS. První případy byly zaznamenány mezi homosexuály v USA v roce 1981. Brzy se ukázalo, že kromě homosexuálů jsou nákazou tímto virem ohroženy i jiné skupiny, zvláště narkomani, kteří si drogu píchají do žil, jejich sexuální partneři a ti narkomani, kteří si vzájemně půjčují jehly. O nemoci panovalo mnoho předsudků. Hodně lidí se obávalo, že ji lze chytit ze záchodových sedátek, ručníků a hrníčků, kterých se dotkli nakažení. Jisté skupiny v církvi nemoc s oblibou vnímaly jako Boží trest pro homosexuály. Co si sama Matka Tereza o nemoci, která byla – alespoň na Západě – často spojována se sexuálními praktikami, jež jsou podle učení katolické církve nepřirozené, nevíme. Není však od věci předpokládat, že na duchovní úrovni s největší pravděpodobností nemoc vnímala jako důsledek života ve světě, který opouští Boha. Když navštívila Sing Sing, věznici s nejvyšší ochranou vybudovanou na břehu řeky Hudson nedaleko New Yorku, seznámila se tam s Anton... více

Svatý Augustin – člověk i pro naši dobu
Nechme se vést
k velmi praktické
a otevřené víře.
více

Biblická starozákonní kniha Jozue je pojmenována po hrdinovi z období izraelského dobývání zaslíbené země. Jozue je nástupcem Mojžíše v čele Izraelitů a vede je v boji o obsazení kanaánské země. Bůh Jozuovi říká: „Jako jsem byl s Mojžíšem, budu s tebou. Nenechám tě na holičkách a neopustím tě“ (Joz 1,5). Obsazování země sice zahrnuje boje a bitvy, vyprávění nicméně zdůrazňují závislost Izraele a jeho úspěchu na Hospodinu. Jako naplnění slibů daných předkům je země Božím darem. více

„Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí!“ Ježíšova neobvyklá slova si jeho posluchači okamžitě zapamatovali. Ježíš mluví jejich jazykem. Všimněme si, že tesař nevolí nějaký obraz ze svého řemesla („Pojďte za mnou a vybudujeme království“ nebo „Pojďte za mnou a obrousíme hrubé hrany lidstva“). Místo toho používá jejich vlastní život, aby je vyzval k novému. Někteří odborníci na Písmo svaté se domnívají, že tato věta může být také náznakem Ježíšova hravého humoru. více

Jedním z klíčů k výkladu knihy Zjevení je rozluštění jejích symbolů. V lidské komunikaci nám symboly umožňují předat to, co nelze říct napřímo. Naše nejcennější přesvědčení se vyjadřují v symbolických obrazech a činech. Stačí si připomenout kříž, vlajku, snubní prsten. Symboly na nás působí na hlubší úrovni, než je intelektuální porozumění. Není to pouhé sdělení informace, ale uchvacují nás a vyvolávají v nás silné emoce a přesvědčení. Zjevení není kniha kódů, ale symfonie obrazů. Důležité proto je, abychom při čtení zapojili také představivost. Pokusy vyjádřit obrazy a symboly logickým, věcným jazykem je připravují o jejich bohatý význam a působivost. Ke knize Zjevení bychom měli přistupovat spíše jako k uměleckému dílu než jako k matematickému problému. Výklad symbolického jazyka proto není ani tak racionální akt, jako spíše akt představivosti. více

U Ježíše se někdy zapomíná na to, že měl přátele. Většina z nás ví, že Ježíš měl apoštoly, že měl učedníky a že byly další osoby, které ho následovaly. Ježíš je v evangeliích často nazýván „mistrem“ nebo „učitelem“ a jeho vztah k lidem kolem něj byl často v těchto intencích. Řecké slovo pro učedníka (mathétés) znamená ten, kdo se učí. Ale jako zcela lidská osoba se zcela lidskou touhou po společnosti Ježíš také potřeboval a měl přátele. Jako každý jiný milující člověk měl pravděpodobně přátele z mládí, lidi, které znal ze svého dětství a dospívání v Nazaretě. Jako mladý dospělý se nepochybně přátelil s kolegy tesaři a místními řemeslníky. A během svého veřejného působení se těšil přátelství těch, u kterých si mohl odpočinout, odreagovat se a třeba si popovídat i o výzvách svého jedinečného poslání. více

Nedlouho po Kristově nanebevstoupení a seslání Ducha Svatého apoštolové zjistili, že ani těmito událostmi nejsou navždy vyřešeny všechny otázky těch, kdo uvěřili. Kolem roku 50 se proto sešli apoštolové v Jeruzalémě, aby uvážili, jaký postoj zaujmout k těm, kdo uvěřili v Krista jako pohané (Skutky apoštolů, kap. 15). Slova, kterými začínají pomyslné „dokumenty“ tohoto apoštolského koncilu, znějí takto: „Rozhodl totiž Duch Svatý i my…“ (Sk 15,28). Svědčí o tom, že si prvotní církev byla dobře vědoma jak mocné přítomnosti Ducha Svatého, tak i své vlastní odpovědnosti. více

Musím se přiznat, že před návštěvou Svaté země jsem si myslel, že Genezaretské jezero, Galilejské jezero a Tiberiadské jezero jsou tři samostatné vodní plochy, a představoval jsem si, jak Ježíš vesele přechází od jedné k druhé.Bylo mnoho dalších věcí, které jsem o Svaté zemi nevěděl. Například to, jak je tam všechno blízko. Řada míst, kde Ježíš konal své zázraky, byla vzdálena od Kafarnaa pár kilometrů. Za jedno dopoledne se dá dostat od místa, kde Ježíš povolal první učedníky, přes to, kde rozmnožil chleby a ryby, až k místu, kde uzdravil ženu s krvotokem. Není divu, že se kolem Ježíše tísnily davy lidí. Nejenže dělal zázraky, ale konal je také v geograficky nevelké oblasti. více

Farář zmizel! Jeho hospodyně říkala, že nejspíš odešel dnes v noci. Zanechal vzkaz, kde napsal, že už má všeho po krk a že mizí. Navíc odešel pěšky! Nevzal si auto ani mobil. Nedá se tedy zaměřit. Určitě si nepřeje, abychom ho vystopovali, syčák. V každém případě to vypadá na pořádné problémy.
Šéfredaktor místních novin obdařil první stránku pikantním titulkem: „Farář nám pláchnul“. Podtitulek shrnul celou aféru slovy: „Unaven farářováním vydal se za novým dobrodružstvím." více

Mnozí lidé zůstávají na vyšlapané stezce, později toho ale litují. Neodvažují vydat se novou cestou. Raději zůstávají na vyšlapané stezce, mají zkrátka strach vybočit ze zajetých kolejí. Vždyť by je přece mohlo potkat něco, co by je přinutilo opustit staré návyky a začít něco nového. Později si často stěžují, že nikdy nedosáhli svého životního vrcholu a neužili si krásné vyhlídky. více

„Neboť ty jediný jsi sprchovaný!“ Tato slova ve skutečnosti slyší nejedno malé dítě v posledním verši hymnu Sláva na výsostech Bohu. I když jako dospělí dovedeme jeho slova vyslovit správně, možná ne zcela doceňujeme, co vlastně zpíváme. více

My lidé si ve svých životech často stanovujeme priority.
A někdy jsme zmatení: Co má být na prvním místě?
Často nevíme. Proč? Protože si musíme vybrat mezi dvěma dobrými věcmi!
Kdybychom se měli rozhodnout mezi něčím dobrým a zlým,
nebylo by to tak obtížné.
více

Mnohokrát jsem si říkal, že to tu v Neratově budujeme jako poutní místo smíření, takže by tu měl být cítit pokoj. Ono se to ale vždy nedaří. Život víry ale není o tom, že máme neustálý pokoj a žijeme si v růžové zahradě. Ale Kristus je s námi ve všech těžkostech a temných chvílích, které svět a život přináší. více

To, co jsem dříve řekl svým krajanům, říkám nyní všem, kteří jsou v církvi svěřeni do mé služby: Stůjte pevně ve víře! Nenechte se zmást! Často se zdá, jako by věda – přírodní vědy na jedné straně a historické bádání (zejména exegeze Písma svatého) na straně druhé – dokázala nabídnout nezvratné poznatky, které jsou v rozporu s katolickou vírou. více

Čistá láska je schopna velkých činů
a nehroutí se pod obtížemi a protivenstvími;
jako je láska schopná překonat velké těžkosti,
je také vytrvalá ve všedním,
každodenním únavném životě.
více

Jen jedno je třeba: přijmout, že „Bůh mě tak miloval, že dal svého jednorozeného Syna, abych měl život“ (3,16). Pokud se ponořím do tohoto prostého janovského textu, tak asi zjistím, že v duchovním životě je skutečně třeba jen jedno: uvěřit v Boží lásku ke mně (1 Jan 4,16), čili přijmout Boží dar, Syna. více

Řekl bych, že jak pro koho a jak kdy. Poznat starého člověka či manžele a vidět či zakusit jejich vzájemnou lásku a dobrotu je krásné. Být svědkem stárnutí člověka, kterého dlouho známe a máme ho rádi, může být ale obtížné. Tam se nám jeho stáří třeba nelíbí a my mu jakoby nechceme dovolit, aby zestárl. To bývá problém dospělých dětí stárnoucích rodičů. Chtěli by mít rodiče stále „v plné parádě“. Jenže oni potřebují být milováni i při svém stárnutí. Je třeba nám, stárnoucím a starým, dovolit stárnout – a přitom nás neposílat na smetiště. Protože když nás pošlete na to smetiště, může být naší obranou, že se budeme stále stavět jako mladí. Nebudeme sami sebou. A to není nakonec pro nikoho dobré. více

Velikonoce, původně zemědělský svátek přejití od zimních k jarním pastvinám, dostávají ve Starém zákoně náplň novou (přejití z egyptského otroctví do svobody), a ještě hlubší v Novém zákoně (přejití z otroctví starého člověka ke svobodě dítěte Božího, přejití ze života starého k novému). A proč si připomínat smysl Velikonoc v postní době? více

V době mých vnitřních temnot mi doporučili ke čtení Vyznání svatého Augustina. Považuji to za řízení Boží prozřetelnosti, protože jsem je nejen nehledala, ale ani jsem nevěděla, že existují. Svatého Augustina si velmi vážím: především proto, že klášter, kam jsem byla dána na vychování, patřil jeho řádu, a pak protože byl hříšníkem. více

Nabízíme vám oblíbený recept na kuřecí straccetti na zázvoru a citronu od oblíbené kuchařky sestry Vojtěchy z koleje Nedpomunecum v Římě. více

Čím víc se Vánoce blížily, a nyní už byly skutečně na dohled, tím zahuštěnější se zdál Alici její denní rozvrh. Sice dost věcí už zvládla zařídit, například dárky už byly nakoupené a zabalené, cukroví upečené, ale přece jen zbývalo ještě pár sousedských restů. Slíbila paní Novotné koupit světýlka, aby její ponurý byt získal trochu vánočnější atmosféru, a tak se dvěma krabicemi světýlek zazvonila u dveří do bytu staré paní. Všimla si, že vánoční dekorace paní Novotné už „prosákly“ i za dveře. Pověsila na ně věneček z umělého jehličí ozdobený červenými kuličkami a postříbřenými šiškami. V chabém osvětlení domovní chodby to vypadalo docela hezky. více

Ježíš mi řekl: Dokonce i mezi řeholními sestrami
se budeš cítit osamělá
a tehdy věz, že chci,
aby ses těsněji spojovala se mnou.
více

„Dát pít žíznivým.“ Tento skutek milosrdenství v životě Matky Terezy rezonoval zvláštním způsobem. Ježíšovo zvolání z kříže: „Žízním“ (Jan 19,28) totiž výstižně shrnuje její výzvu uhasit nekonečnou žízeň Ježíše visícího na kříži a žíznícího po lásce a duších. Setkání s žíznícími jí pak stále znovu připomínalo tuto výzvu a zároveň ji stále novým způsobem vybízelo, aby reagovala nejprve na bezprostřední potřebu ubožáka před sebou, ale také aby mystickým způsobem utišila žízeň Ježíše, který ji skrze tuto osobu – ve „znepokojivém převleku chudých“ – prosil: „Dej mi napít“ (Jan 4,7). více

Josef Jílek pocházel z rolnické rodiny, která žila v obci Výheň, ležící asi šest kilometrů severně od Kaplice. V jedenácti letech (1919) začal studovat na českém státním gymnáziu v Českých Budějovicích. Nemohl přitom tušit, jak heslo zakladatele tohoto gymnázia, českobudějovického biskupa Jana Valeriána Jirsíka, „Bůh, církev, vlast“ bude velmi výrazně určovat i jeho vlastní život. více

Rád vyprávím příběh o rybičce, která plavala v obrovském oceánu. Jednou se setkala s velrybou, a ta se jí zeptala: „Kam pořád tolik spěcháš? Zastav se na chvíli!“ Ale rybka odpověděla: „Nemám čas.“ „A proč? Co tě tolik zaměstnává?“ chtěla vědět velryba. „Hledám oceán,“ zněla odpověď. „Ty hledáš oceán? Vždyť v něm přece žiješ!“ zvolala velryba. Ale rybička bez rozmyslu odsekla: „To není pravda!“ A tak rybička hledala a hledala oceán, až nakonec zahynula, aniž se dověděla, že v něm prožila celý život. více

Ježíš mi řekl: Rozjímej o blíženské lásce,
zda se tvá láska k bližním řídí mou láskou,
zda se modlíš za nepřátele.
více

Duch Boží je duchem pokoje, promlouvá a jedná v ovzduší pokoje a jemnosti, nikdy však ve zmatku a rozruchu. Pohnutky z Ducha svatého mívají navíc často podobu jemných a tichých doteků, a v našem duchovním vědomí se tedy mohou vynořit, jen když v něm je oblast klidu, ticha a pokoje. Je-li naše nitro neustále hlučné a rozrušené, tichý hlas Ducha jím těžko pronikne. Chceme-li tedy vnuknutí rozpoznat a jednat podle něho, je nanejvýš důležité snažit se uchovat své srdce v pokoji, a to za všech okolností. více

Při mši svaté jsem uviděla Ježíše rozepjatého na kříži a řekl mi:
Má učednice, měj velikou lásku k těm,
kteří ti působí utrpení,
čiň dobře těm, kteří tě nenávidí.
více

Ježíš mi řekl: Nic se nestarej,
jak kdo jedná,
ty jednej tak, jak ti já říkám,
máš být mým živým odrazem skrze lásku a milosrdenství.
více

Před časem přednášející na jedné konferenci doporučoval, abychom se obklopovali takovými lidmi a věcmi, které nás inspirují. A naopak si dávali pozor na to, co z nás energii „vysává“. Zajímavým zjištěním však může být, že mnohdy „vysavačem energie“ není druhý člověk, ale taková malá věc jako „chytrý“ telefon. A tak paradoxně nastává zvláštní efekt, kdy je to právě mobil, který nám může ubrat koncentraci, sílu i čas, který máme pro druhé lidi nebo třeba pro modlitbu. Není to škoda? Zaslouží si náš telefon (tablet, počítač atd.) takové místo v našem životě? Mnoho lidí si dnes stěžuje na to, že musí být stále on-line. Někdy to „muset“ je spíše zdánlivé. více

Bůh nechává stvoření nedokončené, svěřuje je člověku,
čímž zároveň riskuje, že člověk ve své svobodě
bude jednat proti němu a jeho plánu.
více

Než se naše děťátko narodilo, přečetli jsme spoustu knížek a dali si spoustu předsevzetí. Nechtěli jsme patřit mezi nepřipravené rodiče, kteří se při sebemenších potížích musejí ptát na radu každého, kdo je zrovna po ruce. Chtěli jsme to dokázat sami. Ale když se děťátko narodilo, začaly na nás pršet nevyžádané rady, doporučení, postřehy, pobídky a dokonce i varování. Všichni nám chtěli povědět, co dělat a co naopak nedělat, aby naše dítě prospívalo. více

V Římě - v parku Caffarella, kousek od české papežské koleje Nepomucenum, jsem poprvé viděl a zažil požehnání zvířat. Chodil jsem na procházky a všude tam visely plakáty, které zvaly na žehnání zvířat. Říkal jsem si: „To je úžasné, tam se musím jít podívat!“ Park Caffarella je přírodní, rozlehlý kus zeleně, kde jsou louky, kopečky, rákosiny, potoky i statek. Vypadá jak vystřižený z nějakého renesančního obrazu. Lidé tam chodí na procházky a vedle nich se pasou ovečky. V podstatě celý park leží na antických památkách, blízko vedle staré antické cesty Via Appia. Proto se tam nesmí stavět a proto tam zůstalo tolik zeleně kousíček od centra Říma. Právě tam se konalo žehnání zvířat. Vedl to místní farář a dorazili dokonce i policisté na koních. více

Také máte různé věrnostní kartičky či rádi používáte aplikace zdarma? Problém je, že co je dnes zdarma, je velmi často vykoupeno naším soukromím. Informace o našem životě společně s naší pozorností a časem jsou měnou, kterou platíme dodavatelům a výrobcům různých věrnostních programů či aplikací „zdarma“ ve svém mobilním telefonu. Největším „králem“ v tomto umění bývá Facebook (Meta), aplikace různých sociálních sítí, ale i různé hry „zdarma“ apod. Ale rozhodně se nejedná o jediný problém. více

Hlava, ústa, oko, ucho, ruka, noha, srdce. Sedm částí našeho těla, na jejichž zdraví i existenci závisí kvalita našeho života, ba dokonce život sám. Každá jednotlivá část nese v lékařsko-anatomickém slovníku i v biblickém textu svůj smysl i přenesený význam. více

Jeho milosrdenství je tak veliké,
že to nepochopí
žádný
rozum...
více

Ježíši můj, podpírej mě, až přijdou obtížné a pochmurné dny,
dny bolestných zkušeností, dny zkoušek,
až utrpení a ochablost začne doléhat na mou duši i tělo.
Podpírej mě, Ježíši, dej mi sílu snášet utrpení.
Všechna má naděje je Tvé nejmilosrdnější Srdce,
nemám nic ke své obraně, jedině Tvé milosrdenství,
v ně kladu všechnu svou důvěru.
více

Lékař se v koncentračním táboře poučí o jednom: učebnice lžou. Kdysi kdesi se říkalo, že člověk nevydrží bez spánku déle než tolik a tolik hodin. Omyl. Dříve jsem si namlouval, že to nebo ono nemůžu dělat nebo připustit. Že nemůžu spát, jestliže..., že se nedá žít bez toho a onoho. V Osvětimi jsem první noc spal v trojposchoďové posteli, a na každém patře (asi tak 2x2,5 m) leželo přímo na prknech vždy devět osob. A k přikrytí mělo každé poschodí (tedy devět lidí) dvě deky. Ležet jsme mohli přirozeně jen na boku, natlačeni na sebe, což nebylo vzhledem k venkovní zimě a vzhledem k tomu, že se v baráku netopilo, zase tak příliš nevýhodné. Do těchto tzv. „boxů“ jsme nesměli v botách. Jen v přísné tajnosti je někdo tu a tam, přestože byly celé zablácené, použil místo polštáře. Jinak nám nezbývalo nic jiného než si položit hlavu na paži téměř vymknutou. A přesto, navzdory všemu nepohodlí, odejme spánek člověku vědomí a vymaže i bolest spojenou s touto polohou. více

Před mší svatou v našem kostele za mnou přišla jedna farnice s novým mobilem v ruce. Prosila, abych jí mobil požehnal. Jelikož jsem se domníval, že zájemců o požehnání mobilu bude více, nabídl jsem tuto možnost i ostatním přítomným. O požehnání mobilu mělo zájem velké množství lidí, a tak jsem procházel celým kostelem a společně jsme prosili Pána Boha, aby se naše mobily staly nástrojem konání dobra, aby se Pán Ježíš dotýkal veškeré komunikace vedené přes tyto mobily a aby naše mobily dobře posloužily k věčné spáse naší i druhých lidí. Najednou jsem však zaslechl velmi výrazný protest od jedné přítomné návštěvnice.... více

Bože, jenž jsi štěstím sám v sobě
a nepotřebuješ ke štěstí žádné tvory,
vždyť sám v sobě jsi plností lásky,
ale ze svého bezedného milosrdenství
povoláváš k bytí tvory
a dáváš jim účast na svém věčném štěstí.
více

Dnes potřebujeme zvláštní druh odvahy,
ne takovou, jaká je potřebná v boji,
nýbrž takovou, která nás přiměje postavit se za vše,
o čem víme, že je správné, za vše pravdivé a čestné.
více