Svatý Martin vypráví: V armádě jsem sloužil už řadu let, ale po příhodě s žebrákem jsem začal tušit, že se má důstojnická kariéra blíží ke konci. Naše jednotka se přesunula na severní hranici, protože Římskou říši napadli barbaři. Schylovalo se k bitvě a císař Julián shromáždil vojsko. více

Stal jsem se vojákem. Dnes bychom řekli důstojníkem. Měl jsem dokonce i svého otroka, který byl zároveň mým nejlepším kamarádem. V roce 335 dorazila naše vojenská jednotka do města Amiens. Nechci, aby mé vyprávění bylo jednotvárné. A tak nechám promluvit svého dobrého přítele Sulpicia Severa: více

Když se zdá, že nastává chvíle odchodu,
a je-li umírající připraven na smrt jako křesťan,
může se někdo z přítomných pomodlit
některé následující modlitby:
více

Modlitba za zemřelé rodiče
Bože, ty jsi nám přikázal ctít a milovat otce a matku;
vyslyš mé modlitby za mé zemřelé rodiče.
Odevzdávám je do tvé náruče
a odpouštím jim vše, čím se snad ze slabosti proti mně provinili.
Odplať jim za všechno dobré, co mě i druhým prokázali
a ve svém milosrdenství jim odpusť,
čím se provinili proti tobě a bližním.
Dej, abych je jednou mohl(a) znovu vidět
v radosti a jistotě, že už nikdy nebudeme od sebe odloučeni
a že všichni najdeme u tebe věčný domov.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
více

Když přemýšlím o tom, jaký by mohl být onen svět, obracím se pomocí analogie k úžasné ukázce Božího milosrdenství v podobenství o marnotratném synu (srov. Lk 15,11–24). Máme tu židovského chlapce, který spáchá dva z nejhorších možných hříchů – prohýří otcovo dědictví a je na tom tak bídně, že by vzal zavděk i jídlem pro vepře. Pak se rozhodne jít domů a usmířit se s otcem. Myslím, že tak bude vypadat smrt, poslední cesta, pro každého z nás. více

Nastoupil jsem do prvního ročníku litoměřického semináře. Po slavnostním zahájení akademického roku jsem se první říjnovou neděli s ostatními bohoslovci vypravil na Radobýl. Přibližne 120 let přede mnou byl v Litoměřicích advokátním koncipientem Karel Hynek Mácha. V neděli 23. října 1836 také došel na kopec Radobýl a posadil se u tří křížů. Vytáhl z kapsy papír a tužku a začal psát svou poslední báseň. Dole ve městě vyšlehl plamen. Mladý básník se nerozpakoval. Běžel do města k hořícímu ohni... více

Rád vyprávím příběh o rybičce, která plavala v obrovském oceánu. Jednou se setkala s velrybou, a ta se jí zeptala: „Kam pořád tolik spěcháš? Zastav se na chvíli!“ Ale rybka odpověděla: „Nemám čas.“ „A proč? Co tě tolik zaměstnává?“ chtěla vědět velryba. „Hledám oceán,“ zněla odpověď. „Ty hledáš oceán? Vždyť v něm přece žiješ!“ zvolala velryba. Ale rybička bez rozmyslu odsekla: „To není pravda!“ A tak rybička hledala a hledala oceán, až nakonec zahynula, aniž se dověděla, že v něm prožila celý život. více

Víte, co to bylo tzv. Babylonské zajetí
a jaké mělo důsledky?
Víte, co to znamené "diaspora"?
Víte, co to znamená „Sión“?
více

Což mi uškodí žít obklopena srdci, která mě nemají v lásce,
když ve vlastní duši mám plnost štěstí?
Anebo co mi pomůže náklonnost jiných srdcí,
nemám-li ve svém nitru Boha?
Může mi snad někdo uškodit,
když mám ve vlastním nitru Boha?
Sužují-li mě nějaká utrpení, už mi to nyní nepůsobí hořkost,
jsem ovládnuta pokojem a vyrovnaností ducha,
která pramení z poznání pravdy.
více

Ježíš mi řekl: Rozjímej o blíženské lásce,
zda se tvá láska k bližním řídí mou láskou,
zda se modlíš za nepřátele.
více

Duch Boží je duchem pokoje, promlouvá a jedná v ovzduší pokoje a jemnosti, nikdy však ve zmatku a rozruchu. Pohnutky z Ducha svatého mívají navíc často podobu jemných a tichých doteků, a v našem duchovním vědomí se tedy mohou vynořit, jen když v něm je oblast klidu, ticha a pokoje. Je-li naše nitro neustále hlučné a rozrušené, tichý hlas Ducha jím těžko pronikne. Chceme-li tedy vnuknutí rozpoznat a jednat podle něho, je nanejvýš důležité snažit se uchovat své srdce v pokoji, a to za všech okolností. více

Při mši svaté jsem uviděla Ježíše rozepjatého na kříži a řekl mi:
Má učednice, měj velikou lásku k těm,
kteří ti působí utrpení,
čiň dobře těm, kteří tě nenávidí.
více

Ježíš mi řekl: Nic se nestarej,
jak kdo jedná,
ty jednej tak, jak ti já říkám,
máš být mým živým odrazem skrze lásku a milosrdenství.
více

Před časem přednášející na jedné konferenci doporučoval, abychom se obklopovali takovými lidmi a věcmi, které nás inspirují. A naopak si dávali pozor na to, co z nás energii „vysává“. Zajímavým zjištěním však může být, že mnohdy „vysavačem energie“ není druhý člověk, ale taková malá věc jako „chytrý“ telefon. A tak paradoxně nastává zvláštní efekt, kdy je to právě mobil, který nám může ubrat koncentraci, sílu i čas, který máme pro druhé lidi nebo třeba pro modlitbu. Není to škoda? Zaslouží si náš telefon (tablet, počítač atd.) takové místo v našem životě? Mnoho lidí si dnes stěžuje na to, že musí být stále on-line. Někdy to „muset“ je spíše zdánlivé. více

Bůh nechává stvoření nedokončené, svěřuje je člověku,
čímž zároveň riskuje, že člověk ve své svobodě
bude jednat proti němu a jeho plánu.
více

Než se naše děťátko narodilo, přečetli jsme spoustu knížek a dali si spoustu předsevzetí. Nechtěli jsme patřit mezi nepřipravené rodiče, kteří se při sebemenších potížích musejí ptát na radu každého, kdo je zrovna po ruce. Chtěli jsme to dokázat sami. Ale když se děťátko narodilo, začaly na nás pršet nevyžádané rady, doporučení, postřehy, pobídky a dokonce i varování. Všichni nám chtěli povědět, co dělat a co naopak nedělat, aby naše dítě prospívalo. více

V Římě - v parku Caffarella, kousek od české papežské koleje Nepomucenum, jsem poprvé viděl a zažil požehnání zvířat. Chodil jsem na procházky a všude tam visely plakáty, které zvaly na žehnání zvířat. Říkal jsem si: „To je úžasné, tam se musím jít podívat!“ Park Caffarella je přírodní, rozlehlý kus zeleně, kde jsou louky, kopečky, rákosiny, potoky i statek. Vypadá jak vystřižený z nějakého renesančního obrazu. Lidé tam chodí na procházky a vedle nich se pasou ovečky. V podstatě celý park leží na antických památkách, blízko vedle staré antické cesty Via Appia. Proto se tam nesmí stavět a proto tam zůstalo tolik zeleně kousíček od centra Říma. Právě tam se konalo žehnání zvířat. Vedl to místní farář a dorazili dokonce i policisté na koních. více

Také máte různé věrnostní kartičky či rádi používáte aplikace zdarma? Problém je, že co je dnes zdarma, je velmi často vykoupeno naším soukromím. Informace o našem životě společně s naší pozorností a časem jsou měnou, kterou platíme dodavatelům a výrobcům různých věrnostních programů či aplikací „zdarma“ ve svém mobilním telefonu. Největším „králem“ v tomto umění bývá Facebook (Meta), aplikace různých sociálních sítí, ale i různé hry „zdarma“ apod. Ale rozhodně se nejedná o jediný problém. více

Hlava, ústa, oko, ucho, ruka, noha, srdce. Sedm částí našeho těla, na jejichž zdraví i existenci závisí kvalita našeho života, ba dokonce život sám. Každá jednotlivá část nese v lékařsko-anatomickém slovníku i v biblickém textu svůj smysl i přenesený význam. více

Jeho milosrdenství je tak veliké,
že to nepochopí
žádný
rozum...
více

Ježíši můj, podpírej mě, až přijdou obtížné a pochmurné dny,
dny bolestných zkušeností, dny zkoušek,
až utrpení a ochablost začne doléhat na mou duši i tělo.
Podpírej mě, Ježíši, dej mi sílu snášet utrpení.
Všechna má naděje je Tvé nejmilosrdnější Srdce,
nemám nic ke své obraně, jedině Tvé milosrdenství,
v ně kladu všechnu svou důvěru.
více

Lékař se v koncentračním táboře poučí o jednom: učebnice lžou. Kdysi kdesi se říkalo, že člověk nevydrží bez spánku déle než tolik a tolik hodin. Omyl. Dříve jsem si namlouval, že to nebo ono nemůžu dělat nebo připustit. Že nemůžu spát, jestliže..., že se nedá žít bez toho a onoho. V Osvětimi jsem první noc spal v trojposchoďové posteli, a na každém patře (asi tak 2x2,5 m) leželo přímo na prknech vždy devět osob. A k přikrytí mělo každé poschodí (tedy devět lidí) dvě deky. Ležet jsme mohli přirozeně jen na boku, natlačeni na sebe, což nebylo vzhledem k venkovní zimě a vzhledem k tomu, že se v baráku netopilo, zase tak příliš nevýhodné. Do těchto tzv. „boxů“ jsme nesměli v botách. Jen v přísné tajnosti je někdo tu a tam, přestože byly celé zablácené, použil místo polštáře. Jinak nám nezbývalo nic jiného než si položit hlavu na paži téměř vymknutou. A přesto, navzdory všemu nepohodlí, odejme spánek člověku vědomí a vymaže i bolest spojenou s touto polohou. více

Před mší svatou v našem kostele za mnou přišla jedna farnice s novým mobilem v ruce. Prosila, abych jí mobil požehnal. Jelikož jsem se domníval, že zájemců o požehnání mobilu bude více, nabídl jsem tuto možnost i ostatním přítomným. O požehnání mobilu mělo zájem velké množství lidí, a tak jsem procházel celým kostelem a společně jsme prosili Pána Boha, aby se naše mobily staly nástrojem konání dobra, aby se Pán Ježíš dotýkal veškeré komunikace vedené přes tyto mobily a aby naše mobily dobře posloužily k věčné spáse naší i druhých lidí. Najednou jsem však zaslechl velmi výrazný protest od jedné přítomné návštěvnice.... více

Bože, jenž jsi štěstím sám v sobě
a nepotřebuješ ke štěstí žádné tvory,
vždyť sám v sobě jsi plností lásky,
ale ze svého bezedného milosrdenství
povoláváš k bytí tvory
a dáváš jim účast na svém věčném štěstí.
více

Dnes potřebujeme zvláštní druh odvahy,
ne takovou, jaká je potřebná v boji,
nýbrž takovou, která nás přiměje postavit se za vše,
o čem víme, že je správné, za vše pravdivé a čestné.
více

Ve špinavé jeskyni, užívané k houfování a napájení vepřů, zažila 11. února roku 1858 mladá francouzská venkovanka Bernadeta Soubirousová první z osmnácti zjevení výjimečně krásné Paní v bílé říze s modrou šerpou a se zlatými růžemi na nohou. Tato nesčíslněkrát a v mnoha jazycích popisovaná událost, často vyšperkovaná idealizovanými historkami, se pro budoucí pokolení zachovala v literární, dramatické i výtvarné podobě. Přitažlivost Bernadetiných zjevení je zcela pochopitelná, neboť jejich dějištěm je pohádková pyrenejská krajina, onen drsně rozeklaný horský předěl mezi Francií a Španělskem. Protagonistka příběhu je v každém směru prosté dítě, chudé a stonavé, dívka bez jakéhokoli akademického vzdělání, má však ryzí a poctivou víru, a proto dokonale zapadá do tajemných úradků Božích. více

Co tvoří svobodu? Zde je třeba se vyrovnat s vžitými nedorozuměními. Za prvé často věříme tomu, že čím větší máme možnost výběru, tím jsme svobodnější. Hlubokým nedorozuměním nové doby je také přesvědčení, že lidská svoboda tkví v naprosto nevázaném jednání bez jakýchkoliv zábran. více

Ježíši můj, podpírej mě,
až přijdou obtížné a pochmurné dny,
dny [bolestných] zkušeností, dny zkoušek,
až utrpení a ochablost začne doléhat na mou duši i tělo.
Podpírej mě, Ježíši,
dej mi sílu snášet utrpení.
Všechna má naděje je Tvé nejmilosrdnější Srdce,
nemám nic ke své obraně, jedině Tvé milosrdenství,
v ně kladu všechnu svou důvěru.
více

Není snadná věc
vesele snášet utrpení,
zvláště nezasloužená.
Přirozenost se bouří.
více

Když dohasíná život,
ať v pozdním věku
či na začátku své pozemské existence
nebo z neznámých důvodů v nejlepších letech,
nesmíme v tom vidět jen zpečeťující biologický jev
nebo uzavřený životní osud,
více

Skutečné křesťanství zničilo erós? Porozhlédněme se v předkřesťanském světě. Řekové, úzce spřízněni s ostatními kulturami, vnímali erós především jako opojení, jako přemožení rozumu „božským blouzněním“, které člověka vytrhuje z omezenosti jeho vlastní existence a dává lidské bytosti, vzrušené působením božské síly, okoušet nejvyšší míru blaženosti. více

Máme fascinující vyhlídky: jsme povoláni žít jako Ježíšovi bratři a sestry, cítit se jako synové a dcery téhož Otce. Je to dar, který převrací naruby všechny lidské představy a plány. více

Bůh přichází:
aby byl s námi
v každé naší životní situaci;

přichází,
aby přebýval
v našem středu, nitru,
aby žil s námi a v nás;
více

Kamarádka mi přinesla krásně zabalený dárek. Mačkaný hedvábný papír, krásná stuha. „Uvnitř je kouzelné zrcadlo,“ řekla mi zcela vážně. „Je ve zlatém rámu vykládaném drahokamy a není jen tak obyčejné. Jako každé kouzelné zrcadlo pravdivě ukazuje věci, které běžně nejsou vidět. Na zadní straně je napsané zaklínadlo. To musíš nahlas říct a potom se do zrcadla podívat. Pak uvidíš.“ Radila mi, abych dobře zvážila, koho do něj nechám dívat jako do kouzelného zrcadla. Varovala mě: „Každý to nesnese.“ Ti, kdo neznají tajemství zrcadla, uvidí jen obyčejné zrcátko. více

Mé sestře je deset let. Ve škole jí učitelka řekne: "víš, že ve tvé rodině je významný vědec?“ Karin mlčí jako zařezaná. „No jistě, někdo, kdo je ti velmi blízko.“ Karin marně přemýšlí. „Možná dědeček, byl veterinář a vynalezl léčbu pro krávy.“ „Jsi vedle, dítě moje, jde o tvého otce.“ Tak jsme jednoho dne zjistily, že tatínek je známý a uznávaný vědec. Samozřejmě jsme slyšeli o Downově syndromu, který způsobuje, že děti vypadají, jak se tehdy říkalo, jako mongolové. Lidé z Mongolska nám prý tehdy naši zdvořilost vraceli, když tvrdili, že jejich děti s Downovým syndromem zase připomínají nás. více

Milé děti, papež je hlavou římskokatolické církve. Žije ve Vatikánu, což je malý stát v centru Říma. Máte někdy na starosti mladšího sourozence nebo domácího mazlíčka? Papež s dalšími biskupy má na starosti více než miliardu a tři sta tisíc katolíků. To je teprve odpovědnost! Začněme tím, že se podíváme na několik oficiálních papežských titulů: více

„Je těžké uchovat si křesťanskou naději a víru“,
píše si do deníku vojenský kaplan
Britského letectva RAF z druhé světové války…
"Před spaním jsem si včera večer
četl kapitolu z knihy Kazatel. Připadl jsem na ni náhodou.
Jaký strašlivý popis v ní je:
´Pamatuj na svého Tvůrce…
… než přijdou zlé doby a dostaví se léta,
o kterých řekneš: ‘Nemám je rád’.“
více

Alice: O životě po smrti jsem vždy pochybovala. Jak si můžeme být jistí, že jednou, až zemřeme, budeme navěky žít? Tato věc mě stále znepokojuje!

Ježíš: Když Bůh stvořil člověka, učinil ho odlišného od ostatních živočichů. Co se týče těla, rozdíl je malý. Na chvilku však nechme stranou problém evoluce a humanizace, tedy polidšťování. Skutečný rozdíl spočívá v tomto: smrt zvířete znamená jeho úplný konec, zatímco u člověka to neplatí! Když zemře člověk, zemře jen jeho tělo, ale ne duch. Jeho život pokračuje navěky. více

S Ježíšem se můžeme setkat různým způsobem, ale rád bych vám ukázal čtyři stupně nebo čtyři různé způsoby či dimenze tohoto setkání. Formuluji to takto jen pro větší srozumitelnost. Nemám v úmyslu rozdělovat lidi do různých kategorií, jako kdyby byl jeden člověk na prvním stupni a další na druhém… Tyto stupně nebo různé dimenze se často navzájem prolínají, ale měli bychom si je pro lepší pochopení zapamatovat. více

Přijímejme okolnosti, ve kterých se nacházíte! Apoštol Pavel říká: Jsem zvyklý jíst dobré jídlo zrovna tak jako špatné. Jsem zvyklý snášet zimu i vedro. Jsem zvyklý být přijímaný i nepřijímaný. Jsem zvyklý žít v jakýchkoli podmínkách… To je charakterní muž. Tento přístup svědčí o umění přijímat nesnáze. více

Byl jednou jeden farmář, který žil v horách. Byl to chudý muž, podobně jako ostatní farmáři, kteří žili v jeho sousedství. Ale díky houževnatosti a pracovitosti se mu podařilo koupit si koně. Radoval se z toho. Farmáři z okolí mu záviděli, ale přesto přišli a blahopřáli mu. Říkali mu: “Přejeme ti, abys měl s tímto koněm hodně štěstí.” Ale on odpověděl: “Štěstí, neštěstí, kdo ví, co z toho bude.” více

Následující výstižný příběh pochází z dob pouštních otců. Jistému nezkušenému mladému učedníkovi připadalo náročné modlit se usebraně delší čas. Ustavičně pozoroval však starého mnicha, který sedával na břehu jezera a byl neustále ponořen do hluboké meditace. Po nějakou dobu chodíval za starcem s prosbou, aby ho naučil modlit se. Mnich si ho dlouho nevšímal, až jednou konečně ztratil trpělivost, chytil učedníka za hlavu a ponořil mu ji pod vodu. Ubohý mladík měl pocit, že se topí, a tak se přirozeně snažil ze všech sil vynořit. více

Jako mladý kněz jsem byl v době komunistické normalizace poslán do Českého Krumlova. Měl jsem obavy ze Státní bezpečnosti, ale skutečnost předčila všechny mé představy. Naivně jsem se domníval, že když nebudu příliš vyčnívat, estébáci si mě nevšimnou. Opak byl pravdou. Byl jsem tu více na očích. Poprvé mě dotyční pánové navštívili ve středu 1. dubna 1975. Přišli bez ohlášení dopoledne a po zaklepání vstoupili do farní kanceláře. Strávil jsem s nimi hodinu. Slibovali, že mohu být jmenován vikářem. Na to jsem jim řekl, že už vikářem jsem. Zarazilo je to, neměli nejnovější informace, ale nenechali se zviklat a dále slibovali i vyšší církevní posty. Začal jsem být ostražitý. Pochopil jsem, kam směřují. Velmi brzy mi nabídli, abych s nimi podepsal spolupráci. více

Život v lágru ukázal, že člověk může "žít jinak“. Existuje dost příkladů, často heroických, které prokázaly, že se třeba apatie nebo podrážděnost potlačit dá. Že existuje zbytek duchovní svobody, svobodného postoje našeho „já“ k okolí dokonce i v této zdánlivě absolutně vnucené situaci. Kdo z těch, kteří prožili koncentrační tábor, by nemohl vyprávět o lidech, kteří chodili po apelplacech nebo po ubikacích a rozdávali tu dobré slovo, tu poslední sousto chleba? více

Když bylo v Lidicích zahájeno vyvádění všech obyvatel z domů, byl v každé skupině vojáků byl vždy jeden, který uměl česky. Všechny probudili, vyzvali obyvatele, aby si vzali s sebou veškeré doklady, peníze, šperky a vkladní knížky. Lidičtí měli být ještě před smrtí o vše okradeni. „Budete evakuováni, vemte si jídlo na dva dny, vrátíte se“, uklidňovali všechny. Lidice se postupně rozsvěcovaly. Poznávací znamení. V domě, odkud již byli všichni obyvatelé odvedeni, se rozsvítilo. Některé rodiny rozdělovali již poté, co opustily dům. Ženy s dětmi odváděli do školy a na Horákův statek přiváděli jen muže. více

Nikde v Bibli není ani nejmenší náznak, že by peníze byly něco špatného. Ježíš nikdy nic takového neřekl. Řekl však, že peníze jsou tím nejsilnějším, co se snaží uchvátit naše srdce. Také řekl, že má-li někdo velké bohatství, může mu to bránit ve vstupu do jeho království. Nikdy však neprohlásil, že by peníze byly zlo nebo něco, čemu je třeba se vyhnout. Ve skutečnosti byly peníze častým tématem jeho kázání. více

Pro nezasvěcené lidi je dosti překvapivé, že v koncentračním táboře existovalo něco takového jako humor. Sice spíše jen v náznacích a jen na několik vteřin nebo minut, ale existoval. Také humor je totiž zbraní duše v boji o přežití. O mimořádně pozitivní roli humoru v lidském životě se ví. Humor dovede vytvořit odstup a postavit člověka nad situaci, třebas jen na pár vteřin. více

I když jsou peníze pro zajištění našich farností a pastorační služby peníze zásadní, musíme být stále ve střehu, aby v našem úsilí nešlo pouze o peníze. Sloužíme Bohu, který je vlastníkem všeho. Všechno mu patří. Jednoho dne to každému bude zřejmé. více

Láska a manželství jsou velice důležitou součástí života mnoha lidí. Láska potřebuje také rozum a zkušenost, přestože jen málokdo si do svých vztahů nechá mluvit. Pak může pomoci moudrost předků, vyjádřená v příslovích. O lásce a manželství najdeme hojně přísloví snad ve všech kulturách. více

Zdravě provokativní kniha o výbušném tématu: peníze ve farnostech.Autoři mapují přerod jedné americké katolické farnosti z finančně strádajícího společenství ve fungující a dlouhodobě se rozrůstající farnost. To, k čemu dospěli, se dá shrnout jednoduše: finanční zdraví farnosti odráží duchovní rozpoložení společenství. „Finanční krize, s níž se katolická církev potýká, je více než pouhý problém peněz. Je symptomem mnohem hlubšího problému: úpadku společenství a nejasnosti v otázce smyslu. Chce-li církev vybrat více peněz, musí se zlepšit v tom, jak být církví.“ více