Svatý Valentin, jeden z nejuctívanějších světců na světě, byl občanem Interamny (dnešní Terni) v Umbrii a podstoupil mučednickou smrt stětím. Svatopisci obvykle určují jeho úmrtí do roku 273. Prameny, které uvádějí tohoto světce, jsou různé. Nejstarším je Jeronýmské martyrologium (seznam svátků jednotlivých mučedníků v pořadí církevního roku, pozn. red.) sepsané v době mezi první polovinou 5. století a první polovinou století následujícího. více

Zdálo se mi divné, že by se Panna Maria v Lurdech a kdekoliv jinde mohla zjevovat. Učili jsme se, že taková zjevení nemají daleko k okultismu. Zjevovat se měl přece Kristus, a nikdo jiný! Vyrůstal jsem v protestantském prostředí a o Lurdech jsem skoro nic nevěděl. O tomto poutním místě v jižní Francii jsem cosi slyšel ještě ve škole. Údajně se tu Panna Maria v roce 1858 ukázala mladé dívce jménem Bernadetta a následovaly zázraky a uzdravení. Přibližně toto jsem si pamatoval a stavěl jsem se k tomu skepticky. více

Benedikt měl původně v plánu oznámit svou abdikaci v závěru vánoční audience pro římskou kurii, která se toho roku měla konat 21. prosince, a za poslední den svého pontifikátu stanovil 25. leden 2013, svátek obrácení svatého Pavla. Tak mi to v polovině října oznámil, a já mu odpověděl: „Svatý otče, dovolte mi poznámku: Pokud to tak uděláte, tento rok nebudou žádné Vánoce, ani ve Vatikánu, ani nikde jinde. Bude to, jako by kvetoucí zahradu přikryla vrstva ledu.“ 11. října 2012, v den padesátého výročí zahájení II. vatikánského koncilu, začínal Rok víry, který měl končit 24. listopadu 2013. Při té příležitosti papež Benedikt začal psát encykliku o víře. Kromě toho v té době pracoval na korekturách své knihy o Ježíšově dětství, která měla vyjít 16. listopadu 2012. Když jsme se s kardinálem Bertonem bavili o jejím obsahu, došli jsme společně k závěru, že jsme ho sice ve věci abdikace nedokázali přemluvit – ačkoli jsme podnikli všechno možné –, ale že se chceme přinejmenším pokusit přimět ho, aby odložil rozhodnutí na následující rok. Benedikt chápal naše důvody a na... více

Památka sv. Blažeje se slaví 3. února, kdy je možné udílet tzv. svatoblažejské požehnání... více

Občas nás přepadá strach z nebezpečí, samoty, odmítnutí nebo zranění.
Svíčka vydává světlo, které zahání temnotu.
Podobně i Boží láska zahání temnoty,
které cítíme v sobě.
Láska zahání strach,
podobně jako světlo zahání tmu.
Svíce je působivý symbol Božího světla,
které září do temnoty.
více

Svatá Hyacinta Mariscottiová nevybledla do podoby sladké, zbožné, tiché řeholnice, nepotlačila svého divokého ducha a vášnivé srdce. Tuto svou vášnivost ale usměrnila a naučila se milovat... více

(*Roccasecca 1225/26 - +Fossanova 7.3.1274). Tomáš patří k největším teologům a filozofům křesťanského Západu. více

Ach můj Ježíši,
jak je těžké snášet utrpení toho druhu,
kdy je k nám někdo nelaskavý,
a dělá nám něco nepříjemného. více

Církev, ze své podstaty dialogická, je obrazem Boží Trojice a je vedena Duchem Svatým; proto je bezpodmínečně povinna podporovat jednotu všech Kristových učedníků. Stejně jako všechny ostatní její aktivity má i katecheze ze své podstaty v důsledku hnutí podněcovaného Duchem Svatým ekumenický rozměr, který katolickou církev nutí hledat společně s ostatními církvemi nebo křesťanskými denominacemi dokonalou jednotu, kterou si přeje Pán, založenou na křtu, Písmu svatém, společném dědictví víry a zejména dnes i na intenzivní zkušenosti společného mučednictví. více

Evangelia nám říkají, že předtím, než Ježíš zahájil své veřejné působení, šel nejprve za svým bratrancem Janem, který křtil u řeky Jordánu. Ale kde přesně? Před cestou do Svaté země jsem neměl tušení, kde Jan křtil. A ani mě přesné detaily ohledně místa Ježíšova křtu příliš nezajímaly. více

Období babylónského vyhnanství (586 před Kristem - 537 před Kristem) prožívá Boží lid bolestně, ale i přínosně. Je to na jednu stranu doba utrpení a stesku po tom, co ztratili. Bůh ale zároveň skrze tuto bolest izraelský lid očišťuje, aby ho zformoval v cosi nového. Mezi těmi, kdo byli přivedeni do Babylónu, jsou mnozí intelektuální a náboženští představitele. V čase vyhnanství se proto snaží udržet při životě víru a identitu izraelského národa. Mnozí začínají shromažďovat izraelské tradice a spisy a upravují je do toho, co dnes známe jako židovská Písma. více

Důležitou změnou v opoziční činnosti v komunistickém Československu byla publikace Charty 77 na začátku roku 1977. Toto prohlášení kromě toho, že zmiňovalo příklady porušování občanských svobod, upozorňovalo i na omezování svobody náboženského vyznání, především na hrozbu odnětí státního souhlasu pro duchovní a omezování účasti na výuce náboženství. Hned po vyhlášení se rozvinula rozsáhlá státní propagandistická kampaň, jež měla diskreditovat hlavní aktéry. /…/ Režimní struktury se Charty velmi obávaly. Masivní kampaň proti ní vedla k tomu, že se lidé ještě více zalekli reakce komunistické moci na zřetelné, veřejné vyjádření nespokojenosti. více

I kdybychom neupekly ani jediný druh cukroví, kdyby pavučiny visely kolem lustru a přes zaprášená okna by vůbec nebylo vidět, Vánoce stejně budou. To nikdo nezastaví. více

Žádné vaše poklady, vaše peníze a vaše díla,
o kterých si myslíte, že zde na zemi jsou vaším majetkem,
ani vaše kosti vám už nebudou patřit.
Člověk, který se dostaví před Pána,
zbaven vší lásky, zemře studem.
To bude jeho opravdovou smrtí,
nikoliv ten okamžik, kdy vydal svou duši.
více

To, že Ježíš používá podobenství, je obdobou toho, s jakou milostí Bůh přišel mezi nás. Stejně jako nebylo pod Ježíšovu úroveň oslovovat své posluchače způsobem, kterému rozuměli, tak nebylo pod Boží úroveň vstoupit do světa způsobem, kterému můžeme rozumět, tedy v Ježíši. Ježíš tím, že mluví v podobenstvích, říká: „Chcete vědět, jak vypadá Boží království? Povím vám příběh.“ V Ježíši Bůh říká: „Chcete vědět, jaký jsem? Dovolte mi, abych pro vás byl příběhem, Ježíšovým příběhem.“ V jistém smyslu je sm Ježíš Božím podobenstvím. více

Aby prorok Izaiáš přivedl Boží lid k obrácení srdce, hlásá pohromu i optimismus, hrozbu i naději. Přestože Boží lid zažije očistu ohněm, „zbytek“ zkázu přežije, aby se stal prostředkem pokračování dějin spásy. Izrael se bude podobat stromu tak důkladně spálenému, že z něj zůstane jen pařez. Prorok dodává: „Z pařezu vzejde svaté potomstvo.“ více

Biblická starozákonní kniha Jozue je pojmenována po hrdinovi z období izraelského dobývání zaslíbené země. Jozue je nástupcem Mojžíše v čele Izraelitů a vede je v boji o obsazení kanaánské země. Bůh Jozuovi říká: „Jako jsem byl s Mojžíšem, budu s tebou. Nenechám tě na holičkách a neopustím tě“ (Joz 1,5). Obsazování země sice zahrnuje boje a bitvy, vyprávění nicméně zdůrazňují závislost Izraele a jeho úspěchu na Hospodinu. Jako naplnění slibů daných předkům je země Božím darem. více

„Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí!“ Ježíšova neobvyklá slova si jeho posluchači okamžitě zapamatovali. Ježíš mluví jejich jazykem. Všimněme si, že tesař nevolí nějaký obraz ze svého řemesla („Pojďte za mnou a vybudujeme království“ nebo „Pojďte za mnou a obrousíme hrubé hrany lidstva“). Místo toho používá jejich vlastní život, aby je vyzval k novému. Někteří odborníci na Písmo svaté se domnívají, že tato věta může být také náznakem Ježíšova hravého humoru. více

Jedním z klíčů k výkladu knihy Zjevení je rozluštění jejích symbolů. V lidské komunikaci nám symboly umožňují předat to, co nelze říct napřímo. Naše nejcennější přesvědčení se vyjadřují v symbolických obrazech a činech. Stačí si připomenout kříž, vlajku, snubní prsten. Symboly na nás působí na hlubší úrovni, než je intelektuální porozumění. Není to pouhé sdělení informace, ale uchvacují nás a vyvolávají v nás silné emoce a přesvědčení. Zjevení není kniha kódů, ale symfonie obrazů. Důležité proto je, abychom při čtení zapojili také představivost. Pokusy vyjádřit obrazy a symboly logickým, věcným jazykem je připravují o jejich bohatý význam a působivost. Ke knize Zjevení bychom měli přistupovat spíše jako k uměleckému dílu než jako k matematickému problému. Výklad symbolického jazyka proto není ani tak racionální akt, jako spíše akt představivosti. více

U Ježíše se někdy zapomíná na to, že měl přátele. Většina z nás ví, že Ježíš měl apoštoly, že měl učedníky a že byly další osoby, které ho následovaly. Ježíš je v evangeliích často nazýván „mistrem“ nebo „učitelem“ a jeho vztah k lidem kolem něj byl často v těchto intencích. Řecké slovo pro učedníka (mathétés) znamená ten, kdo se učí. Ale jako zcela lidská osoba se zcela lidskou touhou po společnosti Ježíš také potřeboval a měl přátele. Jako každý jiný milující člověk měl pravděpodobně přátele z mládí, lidi, které znal ze svého dětství a dospívání v Nazaretě. Jako mladý dospělý se nepochybně přátelil s kolegy tesaři a místními řemeslníky. A během svého veřejného působení se těšil přátelství těch, u kterých si mohl odpočinout, odreagovat se a třeba si popovídat i o výzvách svého jedinečného poslání. více

Nedlouho po Kristově nanebevstoupení a seslání Ducha Svatého apoštolové zjistili, že ani těmito událostmi nejsou navždy vyřešeny všechny otázky těch, kdo uvěřili. Kolem roku 50 se proto sešli apoštolové v Jeruzalémě, aby uvážili, jaký postoj zaujmout k těm, kdo uvěřili v Krista jako pohané (Skutky apoštolů, kap. 15). Slova, kterými začínají pomyslné „dokumenty“ tohoto apoštolského koncilu, znějí takto: „Rozhodl totiž Duch Svatý i my…“ (Sk 15,28). Svědčí o tom, že si prvotní církev byla dobře vědoma jak mocné přítomnosti Ducha Svatého, tak i své vlastní odpovědnosti. více

Musím se přiznat, že před návštěvou Svaté země jsem si myslel, že Genezaretské jezero, Galilejské jezero a Tiberiadské jezero jsou tři samostatné vodní plochy, a představoval jsem si, jak Ježíš vesele přechází od jedné k druhé.Bylo mnoho dalších věcí, které jsem o Svaté zemi nevěděl. Například to, jak je tam všechno blízko. Řada míst, kde Ježíš konal své zázraky, byla vzdálena od Kafarnaa pár kilometrů. Za jedno dopoledne se dá dostat od místa, kde Ježíš povolal první učedníky, přes to, kde rozmnožil chleby a ryby, až k místu, kde uzdravil ženu s krvotokem. Není divu, že se kolem Ježíše tísnily davy lidí. Nejenže dělal zázraky, ale konal je také v geograficky nevelké oblasti. více

Farář zmizel! Jeho hospodyně říkala, že nejspíš odešel dnes v noci. Zanechal vzkaz, kde napsal, že už má všeho po krk a že mizí. Navíc odešel pěšky! Nevzal si auto ani mobil. Nedá se tedy zaměřit. Určitě si nepřeje, abychom ho vystopovali, syčák. V každém případě to vypadá na pořádné problémy.
Šéfredaktor místních novin obdařil první stránku pikantním titulkem: „Farář nám pláchnul“. Podtitulek shrnul celou aféru slovy: „Unaven farářováním vydal se za novým dobrodružstvím." více

Mnozí lidé zůstávají na vyšlapané stezce, později toho ale litují. Neodvažují vydat se novou cestou. Raději zůstávají na vyšlapané stezce, mají zkrátka strach vybočit ze zajetých kolejí. Vždyť by je přece mohlo potkat něco, co by je přinutilo opustit staré návyky a začít něco nového. Později si často stěžují, že nikdy nedosáhli svého životního vrcholu a neužili si krásné vyhlídky. více

„Neboť ty jediný jsi sprchovaný!“ Tato slova ve skutečnosti slyší nejedno malé dítě v posledním verši hymnu Sláva na výsostech Bohu. I když jako dospělí dovedeme jeho slova vyslovit správně, možná ne zcela doceňujeme, co vlastně zpíváme. více

My lidé si ve svých životech často stanovujeme priority.
A někdy jsme zmatení: Co má být na prvním místě?
Často nevíme. Proč? Protože si musíme vybrat mezi dvěma dobrými věcmi!
Kdybychom se měli rozhodnout mezi něčím dobrým a zlým,
nebylo by to tak obtížné.
více

Mnohokrát jsem si říkal, že to tu v Neratově budujeme jako poutní místo smíření, takže by tu měl být cítit pokoj. Ono se to ale vždy nedaří. Život víry ale není o tom, že máme neustálý pokoj a žijeme si v růžové zahradě. Ale Kristus je s námi ve všech těžkostech a temných chvílích, které svět a život přináší. více

To, co jsem dříve řekl svým krajanům, říkám nyní všem, kteří jsou v církvi svěřeni do mé služby: Stůjte pevně ve víře! Nenechte se zmást! Často se zdá, jako by věda – přírodní vědy na jedné straně a historické bádání (zejména exegeze Písma svatého) na straně druhé – dokázala nabídnout nezvratné poznatky, které jsou v rozporu s katolickou vírou. více

Čistá láska je schopna velkých činů
a nehroutí se pod obtížemi a protivenstvími;
jako je láska schopná překonat velké těžkosti,
je také vytrvalá ve všedním,
každodenním únavném životě.
více

Jen jedno je třeba: přijmout, že „Bůh mě tak miloval, že dal svého jednorozeného Syna, abych měl život“ (3,16). Pokud se ponořím do tohoto prostého janovského textu, tak asi zjistím, že v duchovním životě je skutečně třeba jen jedno: uvěřit v Boží lásku ke mně (1 Jan 4,16), čili přijmout Boží dar, Syna. více

Řekl bych, že jak pro koho a jak kdy. Poznat starého člověka či manžele a vidět či zakusit jejich vzájemnou lásku a dobrotu je krásné. Být svědkem stárnutí člověka, kterého dlouho známe a máme ho rádi, může být ale obtížné. Tam se nám jeho stáří třeba nelíbí a my mu jakoby nechceme dovolit, aby zestárl. To bývá problém dospělých dětí stárnoucích rodičů. Chtěli by mít rodiče stále „v plné parádě“. Jenže oni potřebují být milováni i při svém stárnutí. Je třeba nám, stárnoucím a starým, dovolit stárnout – a přitom nás neposílat na smetiště. Protože když nás pošlete na to smetiště, může být naší obranou, že se budeme stále stavět jako mladí. Nebudeme sami sebou. A to není nakonec pro nikoho dobré. více

Velikonoce, původně zemědělský svátek přejití od zimních k jarním pastvinám, dostávají ve Starém zákoně náplň novou (přejití z egyptského otroctví do svobody), a ještě hlubší v Novém zákoně (přejití z otroctví starého člověka ke svobodě dítěte Božího, přejití ze života starého k novému). A proč si připomínat smysl Velikonoc v postní době? více

V době mých vnitřních temnot mi doporučili ke čtení Vyznání svatého Augustina. Považuji to za řízení Boží prozřetelnosti, protože jsem je nejen nehledala, ale ani jsem nevěděla, že existují. Svatého Augustina si velmi vážím: především proto, že klášter, kam jsem byla dána na vychování, patřil jeho řádu, a pak protože byl hříšníkem. více

Nabízíme vám oblíbený recept na kuřecí straccetti na zázvoru a citronu od oblíbené kuchařky sestry Vojtěchy z koleje Nedpomunecum v Římě. více

Čím víc se Vánoce blížily, a nyní už byly skutečně na dohled, tím zahuštěnější se zdál Alici její denní rozvrh. Sice dost věcí už zvládla zařídit, například dárky už byly nakoupené a zabalené, cukroví upečené, ale přece jen zbývalo ještě pár sousedských restů. Slíbila paní Novotné koupit světýlka, aby její ponurý byt získal trochu vánočnější atmosféru, a tak se dvěma krabicemi světýlek zazvonila u dveří do bytu staré paní. Všimla si, že vánoční dekorace paní Novotné už „prosákly“ i za dveře. Pověsila na ně věneček z umělého jehličí ozdobený červenými kuličkami a postříbřenými šiškami. V chabém osvětlení domovní chodby to vypadalo docela hezky. více

Ježíš mi řekl: Dokonce i mezi řeholními sestrami
se budeš cítit osamělá
a tehdy věz, že chci,
aby ses těsněji spojovala se mnou.
více

„Dát pít žíznivým.“ Tento skutek milosrdenství v životě Matky Terezy rezonoval zvláštním způsobem. Ježíšovo zvolání z kříže: „Žízním“ (Jan 19,28) totiž výstižně shrnuje její výzvu uhasit nekonečnou žízeň Ježíše visícího na kříži a žíznícího po lásce a duších. Setkání s žíznícími jí pak stále znovu připomínalo tuto výzvu a zároveň ji stále novým způsobem vybízelo, aby reagovala nejprve na bezprostřední potřebu ubožáka před sebou, ale také aby mystickým způsobem utišila žízeň Ježíše, který ji skrze tuto osobu – ve „znepokojivém převleku chudých“ – prosil: „Dej mi napít“ (Jan 4,7). více

Josef Jílek pocházel z rolnické rodiny, která žila v obci Výheň, ležící asi šest kilometrů severně od Kaplice. V jedenácti letech (1919) začal studovat na českém státním gymnáziu v Českých Budějovicích. Nemohl přitom tušit, jak heslo zakladatele tohoto gymnázia, českobudějovického biskupa Jana Valeriána Jirsíka, „Bůh, církev, vlast“ bude velmi výrazně určovat i jeho vlastní život. více

Rád vyprávím příběh o rybičce, která plavala v obrovském oceánu. Jednou se setkala s velrybou, a ta se jí zeptala: „Kam pořád tolik spěcháš? Zastav se na chvíli!“ Ale rybka odpověděla: „Nemám čas.“ „A proč? Co tě tolik zaměstnává?“ chtěla vědět velryba. „Hledám oceán,“ zněla odpověď. „Ty hledáš oceán? Vždyť v něm přece žiješ!“ zvolala velryba. Ale rybička bez rozmyslu odsekla: „To není pravda!“ A tak rybička hledala a hledala oceán, až nakonec zahynula, aniž se dověděla, že v něm prožila celý život. více

Ježíš mi řekl: Rozjímej o blíženské lásce,
zda se tvá láska k bližním řídí mou láskou,
zda se modlíš za nepřátele.
více

Duch Boží je duchem pokoje, promlouvá a jedná v ovzduší pokoje a jemnosti, nikdy však ve zmatku a rozruchu. Pohnutky z Ducha svatého mívají navíc často podobu jemných a tichých doteků, a v našem duchovním vědomí se tedy mohou vynořit, jen když v něm je oblast klidu, ticha a pokoje. Je-li naše nitro neustále hlučné a rozrušené, tichý hlas Ducha jím těžko pronikne. Chceme-li tedy vnuknutí rozpoznat a jednat podle něho, je nanejvýš důležité snažit se uchovat své srdce v pokoji, a to za všech okolností. více

Při mši svaté jsem uviděla Ježíše rozepjatého na kříži a řekl mi:
Má učednice, měj velikou lásku k těm,
kteří ti působí utrpení,
čiň dobře těm, kteří tě nenávidí.
více

Ježíš mi řekl: Nic se nestarej,
jak kdo jedná,
ty jednej tak, jak ti já říkám,
máš být mým živým odrazem skrze lásku a milosrdenství.
více

Před časem přednášející na jedné konferenci doporučoval, abychom se obklopovali takovými lidmi a věcmi, které nás inspirují. A naopak si dávali pozor na to, co z nás energii „vysává“. Zajímavým zjištěním však může být, že mnohdy „vysavačem energie“ není druhý člověk, ale taková malá věc jako „chytrý“ telefon. A tak paradoxně nastává zvláštní efekt, kdy je to právě mobil, který nám může ubrat koncentraci, sílu i čas, který máme pro druhé lidi nebo třeba pro modlitbu. Není to škoda? Zaslouží si náš telefon (tablet, počítač atd.) takové místo v našem životě? Mnoho lidí si dnes stěžuje na to, že musí být stále on-line. Někdy to „muset“ je spíše zdánlivé. více

Bůh nechává stvoření nedokončené, svěřuje je člověku,
čímž zároveň riskuje, že člověk ve své svobodě
bude jednat proti němu a jeho plánu.
více

Než se naše děťátko narodilo, přečetli jsme spoustu knížek a dali si spoustu předsevzetí. Nechtěli jsme patřit mezi nepřipravené rodiče, kteří se při sebemenších potížích musejí ptát na radu každého, kdo je zrovna po ruce. Chtěli jsme to dokázat sami. Ale když se děťátko narodilo, začaly na nás pršet nevyžádané rady, doporučení, postřehy, pobídky a dokonce i varování. Všichni nám chtěli povědět, co dělat a co naopak nedělat, aby naše dítě prospívalo. více

V Římě - v parku Caffarella, kousek od české papežské koleje Nepomucenum, jsem poprvé viděl a zažil požehnání zvířat. Chodil jsem na procházky a všude tam visely plakáty, které zvaly na žehnání zvířat. Říkal jsem si: „To je úžasné, tam se musím jít podívat!“ Park Caffarella je přírodní, rozlehlý kus zeleně, kde jsou louky, kopečky, rákosiny, potoky i statek. Vypadá jak vystřižený z nějakého renesančního obrazu. Lidé tam chodí na procházky a vedle nich se pasou ovečky. V podstatě celý park leží na antických památkách, blízko vedle staré antické cesty Via Appia. Proto se tam nesmí stavět a proto tam zůstalo tolik zeleně kousíček od centra Říma. Právě tam se konalo žehnání zvířat. Vedl to místní farář a dorazili dokonce i policisté na koních. více

Také máte různé věrnostní kartičky či rádi používáte aplikace zdarma? Problém je, že co je dnes zdarma, je velmi často vykoupeno naším soukromím. Informace o našem životě společně s naší pozorností a časem jsou měnou, kterou platíme dodavatelům a výrobcům různých věrnostních programů či aplikací „zdarma“ ve svém mobilním telefonu. Největším „králem“ v tomto umění bývá Facebook (Meta), aplikace různých sociálních sítí, ale i různé hry „zdarma“ apod. Ale rozhodně se nejedná o jediný problém. více

Hlava, ústa, oko, ucho, ruka, noha, srdce. Sedm částí našeho těla, na jejichž zdraví i existenci závisí kvalita našeho života, ba dokonce život sám. Každá jednotlivá část nese v lékařsko-anatomickém slovníku i v biblickém textu svůj smysl i přenesený význam. více

Jeho milosrdenství je tak veliké,
že to nepochopí
žádný
rozum...
více